Historie podcastů

Pátrání po nejpůsobivějších starověkých náboženských chrámech na světě

Pátrání po nejpůsobivějších starověkých náboženských chrámech na světě

Jaký je největší chrám, jaký kdy byl na Zemi postaven, a odhalují tyto umělé stavby tajemství týkající se vesmíru? Abyste mohli zahájit pátrání po největším náboženském chrámu, musíte zjistit, co chrám vlastně je. Ve starověkém Řecku byl chrám vymezeným prostorem, kde se prováděly rituály, ale dnes se toto slovo obecně používá k označení nikoli posvátného prostoru, ale struktur vyhrazených pro náboženské a duchovní činnosti. Ne každé náboženství však používá slovo „chrám“. Západní křesťanské tradice nazývají své svaté prostory kostely, kaplemi a katedrálami a opravdovými chrámy se nacházejí hlavně ve východních a jihoamerických kulturách.

Největší kamenné bloky: Baalbek

Také nazývané Heliopolis (sluneční město) nebo Baalbek, rozsáhlé a působivé archeologické naleziště ležící v severovýchodním Libanonu je domovem dvou největších chrámů ve starověkém světě. Vrchol hory Tell Baalbek byl nepřetržitě okupován za posledních 8 000 až 9 000 let a na začátku prvního století před naším letopočtem byla vybudována megastruktura, která římským stavitelům trvala přes dvě století; tři chrámy zasvěcené Jupiteru, Bakchovi a Venuši pokrývající více než sedm kilometrů čtverečních (2,70 čtverečních mil).

Chrámový komplex Baalbek se pyšní dvěma největšími ruinami římských chrámů: Bacchův chrám, jak ukazuje tato fotografie, a Jupiterův chrám. (CC BY-SA 3.0)

První dva jsou největší chrámy v říši, přičemž Jupiterův chrám se pyšní 54 obrovskými žulovými sloupy zasahujícími do nebe a Bacchův chrám byl postaven v roce 150 n. L. O rozměrech 69 metrů na 36 metrů (226 stop na 118 stop) se 42 korintskými sloupy měřící 19 metrů (62 stop) vysoko. Toto místo je také domovem největších stavebních kamenů na Zemi, s největším kamenem ze starověkého světa, který byl nalezen pod kamenem známým jako „Kámen těhotné ženy“ („Hajjar al-Hibla“). Měří asi 19,6 metru o šest metrů o pět a půl metru (64 stop o 20 stopách o 18 stop) a odhaduje se, že váží asi 1650 tun (1820 tun).

V létě 2014 objevil tým z Německého archeologického institutu vedený Jeanine Abdul Massih z libanonské univerzity to, co je známé jako největší starověký blok na světě. ( Veřejná doména)

Nejvyšší: Tikal

Nejrozsáhlejším mayským městem, které se nyní nachází v současné Guatemale, byl Tikal, rozsáhlé obydlí v džungli, které prosperovalo mezi lety 200 a 900 n. L. S odhadovaným počtem 200 000 obyvatel.


Nejstarší chrámové stavby nebyly vyrobeny z kamenů nebo cihel, což přišlo mnohem později. Ve starověku byly veřejné nebo komunitní chrámy pravděpodobně vyrobeny z hlíny s doškovými střechami ze slámy nebo listí. Jeskynní chrámy převládaly na odlehlých místech a horských terénech.

Historici říkají, že hinduistické chrámy neexistovaly během védského období (1500–500 př. N. L.). Podle historika Nirada C. Chaudhuriho, nejčasnější struktury, které indikují uctívání modly, pocházejí ze 4. nebo 5. století n. L. Mezi 6. a 16. stoletím n. L. Došlo k zásadnímu vývoji chrámové architektury. Tato růstová fáze hinduistických chrámů mapuje její vzestup a pád spolu s osudem různých dynastií, které v té době vládly v Indii - hlavně přispívaly a ovlivňovaly stavbu chrámů, zejména v jižní Indii.

Hinduisté považují stavbu chrámů za extrémně zbožný čin, který přináší velké náboženské zásluhy. Proto králové a bohatí muži dychtili sponzorovat stavbu chrámů, poznamenává Swami Harshananda a různé kroky při stavbě svatyní byly prováděny jako náboženské obřady.


25 Nejpůsobivějších příkladů náboženské architektury

Náboženství bylo v celé historii lidstva inspirací pro brilantní a zářivá díla literatury, filozofie, sochařství, malířství a architektury. Od písků starověkého Egypta po ulice moderní Barcelony jsou posvátné tradice ztělesněny, vyjádřeny a uchovávány na místech uctívání a pouti.

Následuje seznam 25 nejpůsobivějších děl náboženské architektury podle historické časové osy. I když je tento seznam zcela jistě neúplný a je možné zahrnout mnoho dalších webů, níže uvedené stránky nabízejí rozmanitou sbírku těch nejslavnějších a nejpůsobivějších staveb světa.

Velká pyramida v Gíze

Jako nejstarší ze 7 divů starověkého světa je Velká pyramida v Gíze také nejstarším architektonickým místem na našem seznamu. Ačkoli je nejstarší, je také jedním z mála divů, které zůstaly relativně neporušené. Věří se, že byl postaven kolem roku 2560 př. N. L. a ačkoli se věřilo, že pyramida je hrobkou, pyramidy hrály významnou roli v náboženské víře a praktikách egyptského lidu. Pyramida byla místem znovuzrození pro ka nebo duše. Egypťané věřili, že pohodlí duše po smrti závisí na tom, jak bylo tělo zachováno. To, co zbylo s tělem, si bylo možné užít v posmrtném životě. Postavena farmáři během období záplav, pyramida je vyrobena z kamenů vážících přes 2 tuny. Úžasný fenomén transportu a zvedání těchto obrovských kamenů do úžasné původní výšky 481 stop je již nějakou dobu předmětem dohadů.

Až do počátku 20. století byla tato působivá struktura nejvyšší na světě. Matematická přesnost, s jakou byla pyramida postavena, převyšuje jakoukoli jinou. Přestože pyramida pokrývá obrovských 13 akrů, úroveň každého rohového základního kamene není o více než půl palce nižší ani vyšší než u ostatních. Měření v celé pyramidě ukazují, že konstruktéři si pravděpodobně byli vědomi přesné velikosti Země a také přesných matematických měření, jako je pí a Zlatý průměr, mnohem dříve, než byly pojmenovány.

Atény, Řecko

Ačkoli hlavní struktura zůstává, Parthenon prošel za posledních dva tisíce let velkým zhoršením. Pozůstatky, posazené na vrcholu Akropole, však naznačují, že původní chrám zasvěcený Athéně musel být opravdu působivý. Archeologové odhadují, že stavba skončila v roce 438 př. N. L. A vědci tvrdí, že Parthenon je nejlepším příkladem řecké architektury.

Chrám, postavený z vápence, měří 228 x 101 stop. Osm vnějších sloupků lemuje přední a zadní část budovy a 17 stran. Vnitřní plocha budovy nebo cella je 98 x 60 stop. Původně byla umístěna velká socha Athény, vnitřní část náboženského místa, někteří podezřelí, byla navržena tak, aby fungovala podobným způsobem jako divadlo. Kromě vznešenosti samotné stavby zůstávají sochy převzaté z Parthenonu neocenitelnými uměleckými a kulturními poklady, které svědčí o vizi Athéňanů a společnosti.

Pantheon v Římě v Itálii je jedním z nejzachovalejších architektonických kousků z dob starého Říma. Je to částečně proto, že se neustále používá, protože byl postaven kolem let 118 až 125 císařem Hadriánem. Architektonicky má Pantheon některé docela působivé funkce. Jedním z nich jsou 40 stop žulové pilíře, které jsou první věcí, které si všimnete, když se blížíte k budově. Další je obrovská kopule, která se otevírá do nebes a stále zůstává největší nepodporovanou betonovou kopulí, jaká byla kdy postavena! Průměr kopule a výška k vrcholu měří přesně stejně na 43,3 metru. Na svém vrcholu je “Oculus “, otvor do nebe, který slouží jako jediné přirozené světlo do budovy. Když prší, téměř neviditelný drenážní systém v podlaze odvádí vodu z budovy.

S římskou i řeckou inspirací byl Pantheon hlavním zdrojem a vlivem západní architektury. Jeho název, doslova znamená “ vše božské ”, znamená jeho původní účel jako chrám uctívání všech římských bohů. V 7. století dal byzantský císař budovu papeži Bonifácovi IV., Který chrám přestavěl na katolický kostel zasvěcený svaté Panně Marii všech mučedníků. Říká se, že v této době byly vozíky s ostatky z katakomb přesunuty do pánve pod hlavním oltářem. Pantheon je stále používán jako katolická církev, ačkoli také fungoval jako hrobka renesančních umělců a italských králů.

Hagia Sophia

Istanbul, Turecko

Největší zbývající příklad byzantské architektury, chrám Svaté Boží moudrosti (Hagia Sophia) v dnešním Istanbulu, je dílem mimořádné náboženské architektury. Tisíc let po své výstavbě zůstalo bezkonkurenční. Hagia Sofia, postavená v roce 537 n. L. Na žádost byzantského císaře Justiniána I., byla největší katedrálou na světě. Teprve v roce 1520 s výstavbou katedrály v Seville ve Španělsku (1520) byla Hagia Sofia překonána v rozměrech. Hagia Sophia, postavená v obdélníkovém tvaru, je dostatečně široká 230 stop a dlouhá 246 stop a masivní kopule vysoká 182 stop zastiňuje loď-oblast, kde se shromažďují věřící. Interiér chrámu Hagia Sofia nese znaky křesťanských i pozdějších islámských vlivů.

Hagia Sofia sloužila prvních 900 let své existence jako místo křesťanského uctívání. Byl plný ohromující rozmanitosti a počtu ikon, zejména ve formě mozaik. Nejrozšířenější jsou obrazy Ježíše Krista a Panny Marie. Mezi uměním Hagia Sofie jsou však zastoupeni i další svatí a císařští hodnostáři a patroni. Když v roce 1453 Osmanská říše dobyla Konstantinopol, byla katedrála přeměněna na mešitu. Kvůli islámskému zákazu reprezentativních obrazů byla velká část křesťanské ikonografie přelepena a nahrazena islámskými kaligrafickými náboženskými symboly. Minarety byly také přidány krátce po zavedení muslimské vlády.

Jako místo muslimského uctívání představovala Hagia Sofia jedny z nejvyšších projevů islámského umění. V roce 1931 byla Hagia Sophia přeměněna na muzeum. Od té doby probíhají v interiéru budovy restaurátorské práce. Vynakládá se úsilí jak na odhalení dřívějších křesťanských mozaik, tak na minimalizaci poškození pozdějšího islámského umění. V dnešní Hagia Sofii existuje vedle sebe muslimské i křesťanské umění a architektura, což svědčí o rozmanité historii tohoto architektonického zázraku a jeho zbývajícím náboženském, kulturním a historickém významu. Po dokončení chrámu svaté moudrosti císař Justinián údajně zvolal: „Udělal jsem to, Solomone“!

Pokud jde o kouzlo architektury, integraci a inovace, Justinian byl určitě správný. Možná také mluvil pravdu o drtivé mystické atmosféře, kterou vyvolávala Hagia Sofia. Neboť v roce 987 obrovské proporce a hojnost náboženských obrazů způsobily, že zástupci Kyjeva Vladimira I. údajně prohlásili: “ Už jsme nevěděli, zda jsme v nebi nebo na zemi … ani taková krása, a nevíme jak aby o tom vyprávěli. ”

Pagoda Shwedagon

Yangon, Myanmar

Legenda říká, že pagodu Shwedagon postavili před více než 2500 lety dva bratři jménem Taphussa a Bhallika, kteří pocházeli z dnešního Afghánistánu. Údajně se setkali s Gautama Buddhou a díky relikviím od Buddhy a také díky vedení od jiných duchovních bytostí dokázali tito dva bratři lokalizovat ostatky předchozích Buddhů. Toto místo objevu sloužilo jako místo pagody Shwedagon. Historici a archeologové zastávají, na rozdíl od legendárního účtu, novější datování stavby svatyně někdy v průběhu 6. století.

Bez ohledu na to, kdy byla postavena, je pagoda Shwedagon velmi posvátným místem pro Theravada buddhismus. Postavená na kopci s výhledem na okolní město, pagoda Shwedagon a 368 stop vysoká zlatá věž osvětlují krajinu a přitahují oko přihlížejícího. Interiérový design a umění odrážejí buddhistické i hinduistické víry. Shwedagon Pagoda jako památník buddhismu a barmské kultury je působivým příkladem náboženské architektury.

Masjid al-Haram

Mekka, Saúdská Arábie

Mosjid al-Haram se rozkládá na rozloze 88 akrů a je největší muslimskou mešitou obklopující islám a nejstarší a nejposvátnější místo Kaaba. Kaaba je údajně dům postavený Abrahamem a jeho synem Ismaelem kolem roku 2130 př. N. L. S černým základním kamenem, který měl nadpřirozený původ. Tento kámen je stále nezbytnou součástí uctívání a rituálu současné Kaaby, i když byl nyní rozdělen na mnoho kusů. Muslimové po celém světě se během modlitby setkávají se směrem Kaaba.

Po jeho vítězném návratu do Mekky v roce 630, Muhammed a jeho zeť rozbili pohanské modly, které byly vztyčeny, a postavily Mosjid al-Haram, aby obklopil mešitu. Renovace a přístavby postupně následovaly až do roku 1570, kdy byl Mimar Sinan sultánem pověřen renovací mešity. Od roku 1955 byly dokončeny další renovace, včetně mnoha dalších minaretů, bran a moderního vytápění a chlazení. Právě probíhá expanze, která má zvýšit kapacitu mešity na 2 miliony věřících.

Chichen Itza

Yucatan, Mexiko

Posvátné mayské místo, Chichen Itza, je domovem této kultury a největšího díla náboženské architektury. Chrám Kukulkan, pojmenovaný po opeřeném božstvu hada a známý od dob španělského dobytí jako El Castillo, předsedá Severní platformě starověkého mayského města. Při výšce necelých 100 stop zahrnuje Kukulkanova stupňovitá pyramidová struktura vzestupnou sérii devíti čtvercových teras, z nichž každá je vysoká přibližně 8 stop. Na vrcholu skládaných teras stojí 20 stop vysoký chrám, jehož strany jsou asi 181 stop. Stejně jako mnoho mezoamerických kultur byly budovy často postaveny přímo na předchozí stavby. Chichen Itza není výjimkou, takže je obtížné přesně určit, kdy byl chrám postaven.

Archeologové odhadují, že mayská civilizace byla v Chichén Itzá přítomna asi tisíc let před španělským průzkumem. Mayové měli velký zájem o pozorování pohybu hvězd a planet a zabudovali prvky tohoto zájmu do svých budov. Doporučeny jsou také obrázky hadů, jaguárů a dalších původních a posvátných zvířat. Chichén Itzá je nyní zařazen na seznam světového dědictví UNESCO.

Mont-Saint-Michel

Dolní Normandie, Francie

Mont-Saint-Michel, považovaný v období pozdního středověku a renesance za Wonder of the Western World a v současné době hostí kolem 3 milionů turistů ročně, je jedním z nejpůsobivějších děl náboženské architektury na světě. Mont-Saint-Michel se nachází na ostrově něco přes půl míle do zálivu u severního francouzského pobřeží poblíž Avranches. Jeho komplex budov spočívá na vzestupu asi 250 stop nad hladinou moře a má pestrou historii.

Potenciál opevnění lokality byl rozpoznán již na počátku. V roce 709 archanděl Michael, princ nebeských armád, údajně požádal, aby na místě byl postaven kostel, čímž by se stanovilo místo jako náboženské místo. Během následujících staletí se na místě usadila benediktinská klášterní komunita a bylo provedeno několik stavebních projektů Církve, které vyvrcholily působivou kombinací Abbey a Church, která nyní stojí.

Ve 14. století bylo místo opevněno během stoleté války a údajně dokázalo vydržet obléhání až 30 let. V 19. století bylo opatství přeměněno na vězení a v roce 1966 se na místo vrátila náboženská komunita, čímž se církev vrátila k náboženskému využití. Historicky, Mont-Saint-Michel zařadil Santiago de Compostella ve Španělsku a Řím sám jako primární poutní místo. V roce 1979 byl Mont-Saint-Michel přidán na seznam světového dědictví UNESCO.

Katedrála v Chartres

Chartres, Francie

Katedrála v Chartres je považována za jeden z největších úspěchů francouzské gotické architektury. Naštěstí pro nás je velmi zachovalý. Katedrála byla postavena v letech 1194 až 1250. Architektonická inovace opěrných pilířů, která se objevuje převážně v budově, usnadnila větší a vyšší vitráže, kterými je Chartres známý. Fasáda budovy je plná náboženských obrazů. To vše v kombinaci s jeho dvěma věžemi (349 ft a 377) dělá z katedrály v Chartres ohromující, ale krásnou instanci náboženské architektury.

Postaven na počest Panny Marie a hlášen k domu Sancta Camisa (oděv, který Marie nosila při Ježíšově narození#8217), posvátné památky a architektonická krása města Chartres stále přitahovaly poutníky od dvanáctého a třináctého století až do současnosti. Chartres je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.

Katedrála v Amiens

Amiens, Francie

Katedrála Amiens se nachází asi 75 mil severně od Paříže. Je to jeden z největších a nejpůsobivějších kostelů na světě. Ačkoli neexistuje žádný dochovaný záznam o stavbě katedrály, všichni se shodují, že církev byla v zásadě dokončena v polovině 1200. Jeden zdroj tvrdí, že datum dokončení je 1266, přičemž přídavky a úpravy pokračují až do roku 1288. Je použita gotická vzpěra, která pomáhá stabilizovat zdi katedrály. To přispělo k odvážnému designu architektů vnitřní klenby, která stoupá do výšky 139 stop.

Katedrála v Amiens je největší francouzskou katedrálou, pokud jde o vnitřní prostor, odhaduje se na 260 000 kubických yardů. Stejně jako u jiných kostelů té doby, Amiens obsahoval mnoho vitráží. Většina byla bohužel zničena. Katedrála si však zachovala vyhlášenou sbírku gotických soch. Asi nejpozoruhodnější je skvělý tympanon na západní fasádě budovy. V roce 1981 byla katedrála Amiens zapsána na seznam světového dědictví UNESCO.

Katedrála Notre-Dame

Paříž, Francie

Katedrála Notre Dame zasvěcená Panně Marii je působivým příkladem náboženské architektury. Byla dokončena kolem roku 1345 a může se pochlubit obrovskou celkovou plochou 59 000 čtverečních stop. Je považován za jeden z nejlepších příkladů gotické architektury. Architekti Notre Dame byli jedni z prvních, kdo využili létající podpěru, která umožňovala vyšší a tenčí stěny. To zase umožnilo větší okna vitráží.

Notre Dame je proslulá svou sochou, zejména chrliči. Jeho 387 stupňové stoupání poskytuje nádherný výhled na Paříž. John of Jandun, francouzský filozof, teolog a politický spisovatel o katedrále řekl: “ Ve skutečnosti se domnívám, že tato církev nabízí pečlivě rozpoznatelný důvod k obdivu, že její prohlídka může sotva ukojit duši. ”

Katedrála v Salisbury

Salisbury, Wiltshire, Anglie

Katedrála v Salisbury je nejpůsobivějším příkladem rané anglické architektury. Jeho oficiální název je katedrální kostel Panny Marie. Salisbury, která byla zahájena v roce 1220 a stavba hlavní budovy jí trvala méně než 40 let, se pyšní mnoha pozoruhodnými funkcemi. Katedrála vyložená v podobě kříže měří 442 stop. Jeho jediná věž s věží je nejvyšší v Anglii se 404 stopami. Jeho západní fasáda je zdobena množstvím působivých soch, které zobrazují náboženské a politické osobnosti.

Interiér katedrály je známý vysokým klenutým stropem a vitrážemi, které také poskytují prostředí působivé sochy. Kromě krásy a velikosti katedrálního kostela má Salisbury také největší britský klášter a katedrálu (80 akrů). Jsou zde umístěny nejstarší pracovní hodiny na světě (1386) (1386) a vlastní čtyři nejlépe dochované kopie Magna Carta.

chrám Boží

Peking, Čína

Chrám nebes je komplex náboženských budov postavených na počátku 14. století císařem Yongle, který byl zodpovědný za stavbu Zakázaného města, také v Pekingu. Díky svému ranému a mistrovskému designu měl Nebeský chrám za posledních 600 let velký vliv na veškerou východní architekturu. Komplex pokrývá více než jeden a půl míle a skládá se ze tří skupin vysoce symbolické stavby. První je Síň modliteb za dobrou sklizeň, která je na obrázku výše. Síň modliteb je inspirativní kruhová budova se třemi štíty, která je vysoká 120 metrů a je postavena na třech úrovních mramorového kamene. Je vyroben výhradně ze dřeva bez hřebíků. Druhou stavbou je Imperial Heaven of Heaven, což je jednoplášťová budova připomínající větší modlitební síň. Je obklopen hladkou kruhovou stěnou, která nese název Echo Wall. Říká se, že na druhém konci zdi je jasně slyšet šepot.

Obě budovy jsou spojeny vyvýšeným chodníkem, který pomalu stoupá do modlitební síně. Třetí budovou je Oltář s kruhovou mohylou, opět se třemi úrovněmi mramorových kamenů, na jejichž vrcholu se hlas císaře záhadně zvětšil, když se dostal do nebe. Různé prvky oltáře, včetně schodů, se týkají posvátných čísel a symbolů. Oltář byl postaven v roce 1530 a přestavěn v 1700s. Nebeský chrám byl v roce 1918 přeměněn na veřejný park a v roce 1998 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.

Kláštery Meteora

Thesálie, Řecko

Meteora, řečtina pro#8220 suspendovaná ve vzduchu ”, je po Athosu domovem druhé nejdůležitější sítě byzantských klášterů v Řecku. Ačkoli vápencové vrcholy podporující kláštery byly osídleny po tisíce let, v 11. století začali asketičtí mniši zakládat komunity a provádět stavební projekty na náhorních plošinách. Do roku 1500 bylo postaveno 24 takových domů. Dnes přežilo pouze šest klášterů. Úchvatné nadmořské výšky zbývajících budov, dosahující v průměru výšky asi 1000 stop nad okolní plání, však zůstávají úžasnými architektonickými počiny. Fresky v klášterech jsou navíc považovány za klíčové příklady vývoje byzantského ortodoxního náboženského umění.

Ve 20. letech 20. století byly do kamene hory vysekány lepší žebříky a/nebo mosty. Předtím byl přístup do klášterů obtížný a nebezpečný. Mniši, poutníci a návštěvníci používali dlouhé žebříky svázané k lezení nebo sítě, ve kterých se táhli až k někdy až 1 200 metrů dlouhým útesům. Dnes jsou ze šesti klášterů doma čtyři ženy a dva muži. Každý klášter má v současné době méně než deset obyvatel. Nádherné kláštery Meteora jsou nyní zařazeny na seznam světového dědictví UNESCO jako univerzální kulturní hodnota a vynikající umělecké úspěchy.

Katedrála Vasilije Blahoslaveného

Moskva, Rusko

Běžně známý jako St. Basil ’s Cathedral, jeho oficiální název je Cathedral of the Holy Holy Theotokos on the Moat. Přestože není velká, katedrála sv. Bazila, která se nachází naproti Kremlu na Rudém náměstí v Moskvě, vyvolává pocit úžasu nad její ozdobnou krásou. Se základem z bílého kamene a fasády z červených cihel dosahuje deset klenutých kaplí až 156 stop. Stoupající k nebesům a potřísněné zářivě modrou, zelenou, červenou a zlatou dávají St. Basil jedinečnou přitažlivost. Historici architektury nenacházejí žádné podobné architektonické příklady mezi byzantskými kostely. Spekuluje se však o vzdáleném islámském vlivu, zejména s ohledem na kopule.

Kostel byl postaven na příkaz Ivana IV. Legenda uvádí, že St. Basil byl zjevně tak krásný, že Ivan nařídil, aby byly oči architekta uhaseny, aby nikdy nemohl postavit další stavbu, která by byla srovnatelná se St. Basil. Ruská pravoslavná katedrála Nejsvětější Theotokos na příkopu si díky svému jedinečnému designu a brilantním barvám zaslouží zahrnutí do úvahy o nejpůsobivějších příkladech náboženské architektury.

Palác Potala

Lhasa, Tibet, Čína

Palác Potala, pojmenovaný po hoře Potalaka, byl mýtickým obydlím Bodhisattvy Avalokitesvary a zimním sídlem dalajlamů až do roku 1959, kdy 14. dalajláma uprchl do Indie. Jeho stavba začala v roce 1645 a byla postavena v nadmořské výšce 12 tisíc stop. Palác je téměř doslova na vrcholu světa. V kombinaci červené a bílé se v palácovém komplexu nacházely kanceláře, tiskárna, seminář a mnoho svatyní.

Struktura je obrovská a má třináct příběhů budov o rozměrech 1300 stop až 1150 stop. Aby byl chráněn před zemětřesením, je jeho základna v základně silná 16 stop. Palác Potala, který je všeobecně považován za mistrovské dílo tibetské náboženské architektury a umění, obsahuje více než tisíc místností a tisíce svatyní a soch. V roce 1994 byl palác zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. V každém ohledu - umístění, architektura, umění a náboženský význam - je palác Potala jednou z nejpůsobivějších náboženských struktur na světě.

Sri Digambar Jain Lal Mandir

Dillí, Indie

Původně postavený v roce 1656, Sri Digambar Jain Lal Mandir je nejstarší chrám Jain v historickém městě Dillí v Indii. Chrám prošel od 17. století mnoha změnami a rozšířeními, aby se stal chrámem, jakým je dnes. Populárně známý jako Lal Mandir nebo “Red Temple, ” jedním z jeho pozoruhodných aspektů je, že je vyroben z červeného pískovce, který vytváří krásný kontrast s bílými věžemi a mramorovými akcenty. Architektura je plná složitých řezbářských prací a zlacených uměleckých děl spolu s malováním v předsíni, která obklopuje hlavní svatyni Parshvanathu.

Je zajímavé, že je dobře známá pro bezplatnou veterinární nemocnici pro ptáky s názvem Jain Birds Hospital. Zde mohou být všichni ptáci bezplatně léčeni z nemoci a ošetřováni. Toto je služba inspirovaná mottem Jain “ Žij a nech žít. ” Nemocnice pro voliéry má také jednotku intenzivní péče a výzkumnou laboratoř. Nemocnice se zavazuje osvobodit všechny ptáky, jakmile jsou uzdraveny. Při návštěvě džinistického chrámu se vyžaduje, aby na počest zvířat nenosil boty ani kůži. Vyřezávané a zlacené umělecké dílo blýskající se v máslových lampách z něj činí malou oběť pro ty, kteří chtějí obdivovat mírumilovnou slávu tohoto nádherného architektonického díla.

Paro Taktsang

Údolí Paro, okres Paro, Bhútán

Paro Taktsang, který se nachází v království Bhútánu, je zasazen proti tváři 10 000 stop vysokého útesu. Tibetský buddhistický klášter, rozkládající se na okraji police v útesu, je architektonickým zázrakem jak ve své poloze, tak ve své náboženské kráse a symbolice. Legendy se liší v souvislosti s vývojem mnišského života v místě kláštera. Obecně se však shoduje, že konečnou inspirací pro uvedení mnišského života do jeho útočiště na útesu byl Guru Padmasambhava, buddhistický mnich z osmého století, který představil buddhismus do Bhútánu a údajně meditoval v jeskyni na místě.

Klášter v moderní podobě byl dokončen v 17. století. Bohužel v roce 1998 požár zničil klášter, který byl krátce po přestavbě. Paro Taktsang, domov tibetských buddhistických mnichů a destinace pro poutníky a hledače všech vyznání a kultur, je bezpochyby jedním z nejpůsobivějších příkladů náboženské architektury na světě.

Sri Harmandir Sahib

Amristar, Indie

Sri Harmandir Sahib je ústředním místem uctívání sikhského náboženství. Jeho zářící zlato a mramor se majestátně odráží v okolní vodě jako symbol lidského bratrství a rovnosti. Jméno Sri Harmandir Sahib doslova znamená “ Boží chrám ” a čtyři různé vchody znamenají, že lidé ze všech oblastí života jsou vítáni k návštěvě, uctívání a nalezení míru v chrámu nebo gurudwara. Svatyni denně navštíví více než 100 000 lidí a někteří také jedí bezplatné komunitní jídlo a kuchyň, které jsou tradičním aspektem všech sikhských gurudwarů.

Původní gurudwara byla dokončena v roce 1604, ale v polovině 17. století byla značně poškozena afghánskou armádou. Sikhská armáda byla vyslána zničit afghánskou armádu a chrám byl opraven v roce 1760. Současné dekorativní zlacení a mramorování, které jsou nejvýraznějším aspektem Sri Harmandiru, pocházejí většinou z 19. století. Krásný oblouk Darshani Deorhi, který vede do hráze, je 200 stop vysoký a 20 stop široký. Tváří v tvář oblouku je Akal Takh, který je nejvyšším sídlem pozemské autority sikhského náboženství. Svítí bíle a zlatě jako symbol spravedlnosti a rozlišovací schopnosti.

Bazilika svatého Petra

Vatikán

Bazilika sv. Petra jako jedna z největších kostelů na světě a největší v Evropě je již dlouho považována za jednu z nejlepších reprezentací renesanční a barokní architektury. Původní kostel postavil Konstantin kolem roku 325 n. L. A byl postaven nad malou svatyní považovanou za pohřebiště prvního papeže, svatého Petra. V zoufalé potřebě opravy byl kostel během 120 let v 15. a 16. století přestavěn. Toto bylo nejprve ovlivněno papežem Juliusem, který chtěl postavit největší kostel v křesťanstvu. Mezi architekty proběhla soutěž a byl vybrán návrh Donato Bramante. Tento plán měl podobu obrovského řeckého kříže s kopulí inspirovanou dalším místem na našem seznamu, Pantheonem.

Na této slavné bazilice zanechalo stopy mnoho dalších umělců, jedním z nich byl Gian Lorenza Bernini, jehož nejslavnějším přínosem je Piazza san Pietro, navržené v oválném tvaru jako dokonalá elipsa. Nakonec místo převzal Michelangelo a jak uvedla historička umění, Helen Gardner: “ Bez zničení centralizačních prvků plánu Bramante ’, Michelangelo několika tahy pera přeměnil složitost své sněhové vločky na masivní, soudržnou jednotu &# 8221, což je to, co je dnes. Samotné rozměry jsou obrovské: 614 stop dlouhé, 145 stop vysoké, lezení na 385 uvnitř Michelangelova a#8217 s kopule. Nejpůsobivější kazatelna pro papeže katolické církve.

Kashi Vishwanath

Varanasi, Indie

Chrám Kashi Vishwanath je zasvěcen Šivovi a je jedním z nejslavnějších a nejposvátnějších hinduistických chrámů. Město Varanasi, kde se nachází Kaši Vishwanath, se nachází na břehu svaté řeky Gangy a je nejposvátnějším městem v hinduistické historii. Poutě do tohoto svatého města, řeky a chrámu se alespoň jednou v životě hinduisty přeje. Chrám má proto kolem 3 000 návštěvníků denně a při zvláštních příležitostech může dosáhnout až milionu.

Kvůli popularitě a kráse chrámu bylo postaveno mnoho dalších hinduistických chrámů napodobujících svatý chrám Kashi Vishwanath. Chrám byl mnohokrát zničen a přestavěn. Nejpůsobivějším aspektem chrámu jsou tři zářící kopule pokryté čistým zlatem. The gold for these domes was donated by Maharajah Ranjit Singh after its final building in 1780. True devotees to Lord Shiva reverence the Temple and it is said that those who die naturally within the Kashi Vishwanath Temple have the mantra of salvation breathed into their ears by Lord Shiva.

Agra, Uttar Pradesh, India

Attracting over 3 million visitors per year the Taj Mahal stands simultaneously as a monument to hope beyond death and the power of human love. Located in north-central India, the Taj Mahal is by common consent the finest example of Mughal Architecture. It was commissioned by the fifth Mughal Emperor, Shah Jahan (1592-1666), upon the death of his wife, the Empress Mumtaz Mahal (1593-1631). The Taj Mahal was to be the Shah’s monument of love to the Empress who died while giving birth to their 13th child. The entirety of the mausoleum was finished in 1653.

Rooted in the Islamic faith of the Shah and the Empress, yet constructed within the surrounding Hindu context, the Taj Mahal incorporates the architectural and artistic developments flowing out of the Delhi Sultanate. This saw a combination of local Hindu with Islamic forms of architectural expression, according to the rulers of the day. Luminous white characterizes one’s first encounter with the Taj Mahal. From its base to its marvelous 145 feet high dome and 130 feet high minarets the Taj Mahal’s size and grandeur evoke awe.

The vast color and shape as well as the carvings and filigree reflect skilled artistry showing Hindu and Islamic influences and values. Side by side with carved calligraphic quotations from the Quran the visitor finds tracings of vegetation and flowers, notably the lotus and iris. The latter reveals the presence of Hindu belief, organically flourishing in the work of the Hindu artisans and laborers. The beauty, size, structure, and detail of the Taj Mahal remind one of the deceased’s house in paradise, the throne of God, in Islamic belief, on the Day of Judgment.

The Great Synagogue

Budapest, Hungary

The Great Synagogue, or the Dohany St. Synagogue, in Budapest, is the largest synagogue in Europe, second in the world to the Temple Emanuel in New York. Built over 150 years ago in the Jewish District and consecrated on September 6, 1859 as a place of worship for Neolog Judaism, the Great Synagogue retains traditional Jewish style integrated with Byzantine-Oriental and Muslim aesthetic qualities. Because it was constructed upon an asymmetric lot, the street-facing facade does not give the impression of great size. However, its twin almost minaret-like towers give the building a sense of wonder and grandeur.

Moreover, the Synagogue can hold up to 3,000 seats with standing room for another 2,000 people. Its interior is decorated in gold and red, giving the space a vital and luminous feel. The Great Dohany Street Synagogue remains the most important religious center for Neolog Jews in the world.

Las Lajas Sanctuary

Ipiales, Nariño, Columbia

Las Lajas Sanctuary stuns its viewers on account of both its structural beauty as well as its uncommon setting. Included in the construction of a bridge spanning a canyon, the Basilica Church rests across the Guaítara River. The Church is relatively new (finished in 1949) and built in the style of the Gothic Revival.

The current Church replaces earlier shrines stretching to the 18th century, which were dedicated to an apparition of the Virgin Mary in which the two Amerindian women were saved during a dangerous storm by the intercession of Mary. Attached to the miracle and apparition is an image of the Virgin set in a stone, which attracts visitors and pilgrims to this day.

Temple of the Sagrada Familia

Barcelona, Spain

With the first stone laid in 1882, the Temple of the Sagrada Familia was designed by the famous architect Antoni Gaudi. Gaudi, a highly gifted mathematician, spent 40 years designing the church but did not live to see it finished. He said before his death, “It is not a disappointment that I will not be able to finish the temple. I will grow old, but others will come after me. What must be always preserved is the spirit of the work its life will depend on the generations that transmit this spirit and bring it to life.” The work is still in progress and is expected to be finished in 2026.

Combining the traditions of Gothic and Byzantine architecture with a new and personal style, Gaudi created a structure that was inspired by nature but infused with the central theme of light and color. The building has an ordered Christian symbolism which is shown in its 18 towers. One represents Christ, one the Virgin Mary, 4 signify the Gospels and the remaining 12 are for the 12 apostles. Gaudi intended to create an atmosphere of introspection, thus the skylights and windows which provide architectural relief are filled with glass of greens and golds to bring light, harmony, and peace to those inside.


St Peter’s Basilica

St. Peter’s Basilica in the Vatican may be constantly swarming with tourists, but it doesn’t make it any less magnificent. It’s a crossover of Italian culture, religion and renaissance with Michelangelo as its primary designer. Vatican City, the universal headquarters of the Catholic Church, is also the Pope's residence.


20 of the world’s most beautiful Buddhist temples

These architectural marvels were designed to inspire peaceful reflection.

Between the mid-sixth and mid-fourth centuries B.C., Buddhism was founded in northeastern India and soon spread throughout the Asian subcontinent, influencing cultural and spiritual practices, art, and architecture. Today, around half a billion people around the world practice Buddhism, which is built upon principles like the Four Noble Truths and pursuit of nirvana. While traditional Buddhist temples often reflect the architectural styles of the region, all are designed to facilitate quiet reflection and meditation. (Here are 38 beautiful holy sites around the world.)

Etiquette at Buddhist temples is fairly universal. Visitors should remove their shoes at the door, wear clothing that covers knees and shoulders, and keep noise to a minimum. Pay attention to posted signage and avoid disruptive photography, especially when monks are praying. From the sprawling stone structures at Angkor Wat to the cliffside temples of Tiger’s Nest, here are 20 Buddhist temples worth a visit.


Borobudur, Indonesia

Located in Java, Indonesia, Borobudur is an iconic Buddhist temple with construction dating back to the eighth and ninth centuries, during the Syailendra Dynasty. The UNESCO World Heritage site comprises of three tiers, and 72 small stupas—dome-shaped structures containing relics usually related to Buddha—plus one larger central stupa at the top. The structure is specifically designed to represent the path to enlightenment: Each level represents a level of the universe, and the higher you climb, the closer you are to nirvana.


Luxor Temple, Egypt

Stock Photos from amin esmat.jordan/Shutterstock

Often referred to as “the world's greatest open-air museum,” Luxor, Egypt, has no shortage of ancient ruins to explore. After all, this city is home to Luxor Temple, a famous complex constructed way back in 1400 BCE.

Formally the site of the Thebes, the “City of a Hundred Gates,” Luxor is steeped in Egyptian history. “It was from here that Thutmose III planned his campaigns, Akhenaten first contemplated the nature of god, and Rameses II set out his ambitious building program” (Discovering Egypt). Luxor Temple epitomizes the city's pharaoh-ly focus, as it was the only temple in Thebes dedicated not to gods, but to the kingship.


What are the best Roman Temples in the world?

1. Baalbek

Home to the largest Roman temple ever built, Baalbek contains not just the remains of the Temple of Jupiter but also the far better preserved and simply magnificent Temple of Bacchus. Probably the most impressive entry on our list of Roman temples. Today, visitors can see the impressive ruins of these incredible structures including standing in the shadow of six of the original 54 columns of the Temple of Jupiter. Baalbek is also the place to see the stairs of the Temple of Mercury and a ceremonial entryway known as the propylaea.

2. Pantheon

The most famous Roman temple in the world and one of the very best preserved, the Pantheon in Rome was built during the reign of Hadrian in 125AD. Its vast concrete dome is a monumental engineering feat and remained the largest dome in the world until the 15th century. In 609AD the Pantheon was converted to a Church and this helped preserve the building from the destruction of later times. In the middle ages the Pantheon was also used as a burial chamber for notable figures and even Italian kings. Today, the Pantheon stands as a magnificent site in central Rome, and one of the most popular destinations for tourists. The Pantheon is free to visit and is a must-see for both the general tourist and the history enthusiast.

3. La Maison Carrée

One of the best preserved ancient temples in the world, the Maison Carree in Nimes largely survived due to its conversion to a church in the fourth century. Simply stunning, it is as close as you’d ever get to the temples which the Romans would have used. The site was lucky to survive the fall of the Empire and this is mostly due to the fact that the building became a church in the fourth century. Through the ages La Maison Carrée has been used as a consul’s house, stables and the town’s archive. It has been partly renovated and restored over the years, but remains true to its Roman origins and is certainly not a recreation. Visitors can view this stunning structure in all its glory as well as watching a multimedia presentation inside the building which brings Roman Nîmes back to life.

4. Garni Temple

Though in fact a reconstruction built from the original remains, the Garni Temple in Armenia is a beautiful site in a picturesque mountain setting and is definitely worth the effort to visit. Likely dedicated to the ancient deity Mithras, today the Garni Temple lies about 30km to the East of Yerevan and the complex hosts a number of buildings including a royal palace, Roman baths, and a 9th Century church.

5. Sbeitla

Visually among the most impressive temples from the Roman Empire, the forum temples at Sbeitla in Tunisia are reasonably well preserved and sit lined-up one alongside the next, making for a picture perfect ancient site. This startling site thrived as a Roman settlement from the 1st century AD before becoming a Christian centre, a Byzantine city and – after a brief period under Prefect Gregory – being taken by the Muslims. Today, Sbeitla’s ruins hint at the great city that once stood here. The highlights include its Temples of Jupiter and Minerva, both located in the beautiful forum. There is also a museum at the site which examines the history of the area and includes an array of finds from Sbeitla.

6. Dougga

Dougga boasts a series of impressive Roman ruins including the impressive Temple of Jupiter and the temples of Juno Caelestis and Saturn.The city had a variety of cultural influences, having been a thriving Numidian capital and later being incorporated into the Roman Empire. The incredible state of preservation combined with its mix of cultural influences led UNESCO to list it as a World Heritage site in 1997. Grand and full of fascinating sites, Dougga is one of Tunisia’s most interesting archaeological sites.

7. Temple of Augustus and Livia

One of the best surviving examples of a Roman temple anywhere in the world, the Temple of Augustus and Livia in Vienne, France, is an extremely well-preserved ancient site and definitely one to see. Whilst probably built sometime between 20BC and 10BC, several aspects of the temple date to the first century AD. Yet, the main reason for the great state of preservation is that it was incorporated into a church perhaps as early as the fifth century and restored in the nineteenth century.

8. Temples of the Forum Boarium

The Temples of the Forum Boarium in Rome date back to the second century BC and are considered to be the best-preserved temples of the Republican era. Comprised of two temples, the Temple of Hercules Victor and the Temple of Portunus, they are fascinating to explore. The Forum Boarium was itself originally part of the Roman cattle market before becoming a commercial centre.

9. Djemila

An extremely good example of a Roman temple can be found in Djemila, Algeria, with the Temple of Venus Genetrix. This unrestored ruin still has its original walls and columns intact and offers a rare glimpse into the original Roman architecture. Constructed amidst mountainous terrain, Djemila was built to fit in with its surroundings and, as it expanded in the second century, amassed an impressive set of buildings. Like Timgad, Djemila was probably the home of a military base. Today, the site houses a wealth of ancient ruins such as those of the Arch of Caracalla, a well-preserved bath complex and the theatre built by Emperor Antoninus Pius.

10. Temple of Ercole Vincitore

The Temple of Ercole Vincitore is a circular structure with twenty Corinthian columns atop a podium of marble steps. Dating from the late second century BC, it is the oldest preserved marble monument in Rome. It can be found in the Forum Boarium. It is believed that the temple was restored in around 15 AD. The fresco of the Madonna with Child inside is a remnant of its time as a church.


Obsah

The English word "temple" derives from the Latin templum, which was originally not the building itself, but a sacred space surveyed and plotted ritually. [6] The Roman architect Vitruvius always uses the word templum to refer to the sacred precinct, and not to the building. The more common Latin words for a temple or shrine were sacellum (a small shrine or chapel), aedes, delubrum, a fanum (in this article, the English word "temple" refers to any of these buildings, and the Latin templum to the sacred precinct).

The form of the Roman temple was mainly derived from the Etruscan model, but in the late Republic there was a switch to using Greek classical and Hellenistic styles, without much change in the key features of the form. The Etruscans were a people of northern Italy, whose civilization was at its peak in the seventh century BC. The Etruscans were already influenced by early Greek architecture, so Roman temples were distinctive but with both Etruscan and Greek features. [8] [9] Surviving temples (both Greek and Roman) lack the extensive painted statuary that decorated the rooflines, and the elaborate revetments and antefixes, in colourful terracotta in earlier examples, that enlivened the entablature.

Etruscan and Roman temples emphasised the front of the building, which followed Greek temple models and typically consisted of wide steps leading to a portico with columns, a pronaos, and usually a triangular pediment above, which was filled with statuary in the most grand examples this was as often in terracotta as stone, and no examples have survived except as fragments. Especially in the earlier periods, further statuary might be placed on the roof, and the entablature decorated with antefixes and other elements, all of this being brightly painted. However, unlike the Greek models, which generally gave equal treatment to all sides of the temple, which could be viewed and approached from all directions, the side and rear walls of Roman temples might be largely undecorated (as in the Pantheon, Rome and Vic), inaccessible by steps (as in the Maison Carrée and Vic), and even back on to other buildings. As in the Maison Carrée, columns at the side might be half columns, emerging from ("engaged with" in architectural terminology) the wall. [10]

The platform on which the temple sat was typically raised higher in Etruscan and Roman examples than Greek, with up to ten, twelve or more steps rather than the three typical in Greek temples the Temple of Claudius was raised twenty steps. These steps were normally only at the front, and typically not the whole width of that. It might or might not be possible to walk around the temple exterior inside (Temple of Hadrian) or outside the colonnade, or at least down the sides. [11] The description of the Greek models used here is a generalization of classical Greek ideals, and later Hellenistic buildings often do not reflect them. For example, the "Temple of Dionysus" on the terrace by the theatre at Pergamon (Ionic, 2nd century BC, on a hillside), had many steps in front, and no columns beyond the portico. [12] The Parthenon, also approached up a hill, probably had many wide steps at the approach to the main front, followed by a flat area before the final few steps. [13]

After the eclipse of the Etruscan models, the Greek classical orders in all their details were closely followed in the façades of Roman temples, as in other prestigious buildings, with the direct adoption of Greek models apparently beginning around 200 BC, under the late Republic. But the distinctive differences in the general arrangement of temples between the Etruscan-Roman style and the Greek, as outlined above, were retained. However the idealized proportions between the different elements in the orders set out by the only significant Roman writer on architecture to survive, Vitruvius, and subsequent Italian Renaissance writers, do not reflect actual Roman practice, which could be very variable, though always aiming at balance and harmony. Following a Hellenistic trend, the Corinthian order and its variant the Composite order were most common in surviving Roman temples, but for small temples like that at Alcántara, a simple Tuscan order could be used. Vitruvius does not recognise the Composite order in his writings, and covers the Tuscan order only as Etruscan Renaissance writers formalized them from observing surviving buildings. [14]

The front of the temple typically carried an inscription saying who had built it, cut into the stone with a "V" section. This was filled with brightly coloured paint, usually scarlet or vermilion. In major imperial monuments the letters were cast in lead and held in by pegs, then also painted or gilded. These have usually long vanished, but archaeologists can generally reconstruct them from the peg-holes, and some have been re-created and set in place. [15]

There was considerable local variation in style, as Roman architects often tried to incorporate elements the population expected in its sacred architecture. This was especially the case in Egypt and the Near East, where different traditions of large stone temples were already millennia old. The Romano-Celtic temple was a simple style, usually with little use of stone, for small temples found in the Western Empire, and by far the most common type in Roman Britain, where they were usually square, with an ambulatory. It often lacked any of the distinctive classical features, and may have had considerable continuity with pre-Roman temples of the Celtic religion. [16]

Romano-Celtic temples were often circular, and circular temples of various kinds were built by the Romans. Greek models were available in tholos shrines and some other buildings, as assembly halls and various other functions. Temples of the goddess Vesta, which were usually small, typically had this shape, as in those at Rome and Tivoli (see list), which survive in part. Like the Temple of Hercules Victor in Rome, which was perhaps by a Greek architect, these survivors had an unbroken colonnade encircling the building, and a low, Greek-style podium. [17]

Different formulae were followed in the Pantheon, Rome and a small temple at Baalbek (usually called the "Temple of Venus"), where the door is behind a full portico, though very different ways of doing this are used. In the Pantheon only the portico has columns, and the "thoroughly uncomfortable" exterior meeting of the portico and circular cella are often criticised. At Baalbek, a wide portico with a broken pediment is matched by four other columns round the building, with the architrave in scooped curving sections, each ending in a projection supported by a column. [18]

At Praeneste (modern Palestrina) near Rome, a huge pilgrimage complex of the 1st century BC led visitors up several levels with large buildings on a steep hillside, before they eventually reached the sanctuary itself, a much smaller circular building. [19]

A caesareum was a temple devoted to the Imperial cult. Caesarea were located throughout the Roman Empire, and often funded by the imperial government, tending to replace state spending on new temples to other gods, and becoming the main or only large temple in new Roman towns in the provinces. This was the case at Évora, Vienne and Nîmes, which were all expanded by the Romans as coloniae from Celtic oppida soon after their conquest. Imperial temples paid for by the government usually used conventional Roman styles all over the empire, regardless of the local styles seen in smaller temples. In newly planned Roman cities the temple was normally centrally placed at one end of the forum, often facing the basilica at the other. [20]

In the city of Rome, a caesareum was located within the religious precinct of the Arval Brothers. In 1570, it was documented as still containing nine statues of Roman emperors in architectural niches. [21] Most of the earlier emperors had their own very large temples in Rome, [4] but a faltering economy meant that the building of new imperial temples mostly ceased after the reign of Marcus Aurelius (d. 180), though the Temple of Romulus on the Roman Forum was built and dedicated by the Emperor Maxentius to his son Valerius Romulus, who died in childhood in 309 and was deified.

One of the earliest and most prominent of the caesarea was the Caesareum of Alexandria, located on the harbour. It was begun by Cleopatra VII of the Ptolemaic dynasty, the last pharaoh of Ancient Egypt, to honour her dead lover Julius Caesar, then converted by Augustus to his own cult. During the 4th century, after the Empire had come under Christian rule, it was converted to a church. [22]

The Etruscan-Roman adaptation of the Greek temple model to place the main emphasis on the front façade and let the other sides of the building harmonize with it only as much as circumstances and budget allow has generally been adopted in Neoclassical architecture, and other classically derived styles. In these temple fronts with columns and a pediment are very common for the main entrance of grand buildings, but often flanked by large wings or set in courtyards. This flexibility has allowed the Roman temple front to be used in buildings made for a wide variety of purposes. The colonnade may no longer be pushed forward with a pronaus porch, and it may not be raised above the ground, but the essential shape remains the same. Among thousands of examples are the White House, Buckingham Palace, and St Peters, Rome in recent years the temple front has become fashionable in China. [23]

Renaissance and later architects worked out ways of harmoniously adding high raised domes, towers and spires above a colonnaded temple portico front, something the Romans would have found odd. The Roman temple front remains a familiar feature of subsequent Early Modern architecture in the Western tradition, but although very commonly used for churches, it has lost the specific association with religion that it had for the Romans. [24] Generally, later adaptions lack the colour of the original, and though there may be sculpture filling the pediment in grand examples, the full Roman complement of sculpture above the roofline is rarely emulated.

Variations on the theme, mostly Italian in origin, include: San Andrea, Mantua, 1462 by Leon Battista Alberti, which took a four-columned Roman triumphal arch and added a pediment above San Giorgio Maggiore, Venice, begun 1566, by Andrea Palladio, which has two superimposed temple fronts, one low and wide, the other tall and narrow the Villa Capra "La Rotonda", 1567 on, also by Palladio, with four isolated temple fronts on each side of a rectangle, with a large central dome. In Baroque architecture two temple fronts, often of different orders, superimposed one above the other, became extremely common for Catholic churches, often with the uppermost one supported by huge volutes to each side. This can be seen developing in the Gesù, Rome (1584), Santa Susanna, Rome (1597), Santi Vincenzo e Anastasio a Trevi (1646) and Val-de-Grâce, Paris (1645 on). [25] The Palladian villas of the Veneto include numerous ingenious and influential variations on the theme of the Roman temple front.

An archetypical pattern for churches in Georgian architecture was set by St Martin-in-the-Fields in London (1720), by James Gibbs, who boldly added to the classical temple façade at the west end a large steeple on top of a tower, set back slightly from the main frontage. This formula shocked purists and foreigners, but became accepted and was very widely copied, at home and in the colonies, [26] for example at St Andrew's Church, Chennai in India and St. Paul's Chapel in New York City (1766).

Examples of modern buildings that stick more faithfully to the ancient rectangular temple form are only found from the 18th century onwards. [1] Versions of the Roman temple as a discrete block include La Madeleine, Paris (1807), now a church but built by Napoleon as a Temple de la Gloire de la Grande Armée ("Temple to the Glory of the Great Army"), the Virginia State Capitol as originally built in 1785–88, and Birmingham Town Hall (1832–34). [27]

Small Roman circular temples with colonnades have often been used as models, either for single buildings, large or small, or elements such as domes raised on drums, in buildings on another plan such as St Peters, Rome, St Paul's Cathedral in London and the United States Capitol. The great progenitor of these is the Tempietto of Donato Bramante in the courtyard of San Pietro in Montorio in Rome, c. 1502, which has been widely admired ever since. [28]

Though the Pantheon's large circular domed cella, with a conventional portico front, is "unique" in Roman architecture, it has been copied many times by modern architects. Versions include the church of Santa Maria Assunta in Ariccia by Gian Lorenzo Bernini (1664), which followed his work restoring the Roman original, [29] Belle Isle House (1774) in England, and Thomas Jefferson's library at the University of Virginia, The Rotunda (1817–26). [30] The Pantheon was much the largest and most accessible complete classical temple front known to the Italian Renaissance, and was the standard exemplar when these were revived.

The Temple of Jupiter Optimus Maximus on the Capitoline Hill was the oldest large temple in Rome, dedicated to the Capitoline Triad consisting of Jupiter and his companion deities, Juno and Minerva, and had a cathedral-like position in the official religion of Rome. It was destroyed by fire three times, and rapidly rebuilt in contemporary styles. The first building, traditionally dedicated in 509 BC, [31] has been claimed to have been almost 60 m × 60 m (200 ft × 200 ft), much larger than other Roman temples for centuries after, although its size is heavily disputed by specialists. Whatever its size, its influence on other early Roman temples was significant and long-lasting. [32] The same may have been true for the later rebuildings, though here the influence is harder to trace.

For the first temple Etruscan specialists were brought in for various aspects of the building, including making and painting the extensive terracotta elements of the entablature or upper parts, such as antefixes. [33] But for the second building they were summoned from Greece. Rebuildings after destruction by fire were completed in 69 BC, 75 AD, and in the 80s AD, under Domitian – the third building only lasted five years before burning down again. After a major sacking by Vandals in 455, and comprehensive removal of stone in the Renaissance, only foundations can now be seen, in the basement of the Capitoline Museums. [34] The sculptor Flaminio Vacca (d 1605) claimed that the life-size Medici lion he carved to match a Roman survival, now in Florence, was made from a single capital from the temple. [35]


Further Research

PBS’s Frontline explores “the life of Jesus and the rise of Christianity” in this in-depth documentary. View the piece in its entirety here: http://openstaxcollege.org/l/PBS_Frontline.

For more insight on Confucianism, read the Analects by Confucius, at http://openstaxcollege.org/l/Confucius_Analects. For a primer on Judaism, read Judaism 101 at http://openstaxcollege.org/l/Jew_FAQ.

Sorting through the different Christian denominations can be a daunting task. To help clarify these groups, go to http://openstaxcollege.org/l/Christian_denominations.


Podívejte se na video: Biblická pátrání II. - 06 Šalomoun (Leden 2022).