Historie podcastů

Proč USA shodily jaderné bomby na oslabené Japonsko?

Proč USA shodily jaderné bomby na oslabené Japonsko?


We are searching data for your request:

Forums and discussions:
Manuals and reference books:
Data from registers:
Wait the end of the search in all databases.
Upon completion, a link will appear to access the found materials.

Proč Spojené státy shodily dvě jaderné bomby na japonskou pevninu? Ukázalo se, že Japonsko je připraveno se vzdát.


Oficiálním důvodem bylo vyhnout se dlouhé a nákladné bitvě pokoušející se přinutit Japonce ke kapitulaci invazí na pevninu. Japonci byli houževnatí bojovníci a jejich taktika sebevražedných atentátníků Kamikaze a jejich odvážná obrana jejich země v angažmá, jako je bitva na Okinawě, dodávají tomuto tvrzení značnou důvěryhodnost. Někteří, například generál Eisenhower, nesouhlasili s tím, zda je takový manévr skutečně nutný.

"... v roce 1945 ... ministr války Stimson, který navštívil mé sídlo v Německu, mě informoval, že se naše vláda chystá svrhnout atomovou bombu na Japonsko. Byl jsem jedním z těch, kteří cítili, že existuje řada pádných důvodů ke zpochybnění moudrosti." takového činu ... tajemník poté, co mi dal zprávu o úspěšném bombovém testu v Novém Mexiku a o plánu jeho použití, požádal o mou reakci, očividně očekával energický souhlas.

„Během jeho recitace příslušných skutečností jsem si byl vědom pocitu deprese, a tak jsem mu vyjádřil své vážné obavy, nejprve na základě svého přesvědčení, že Japonsko již bylo poraženo a že shození bomby bylo zcela zbytečné, a za druhé proto, že jsem si myslel, že by se naše země měla vyhýbat šokujícímu světovému názoru používáním zbraně, jejíž použití již nebylo povinné, jako opatření na záchranu amerických životů. Věřil jsem, že Japonsko v tu chvíli hledalo nějaký způsob, jak se vzdát s minimální ztrátou „tváře“. Tajemníka můj postoj hluboce znepokojil… “

Dwight Eisenhower, Mandát pro změnu, str. 380

Bez ohledu na to, zda japonská vláda vážně uvažovala o kapitulaci, bombardování si vynutilo rozhodnutí a bylo méně nákladné k Američanům (evidentně) než vleklá válka. Zda by vleklá válka ušetřila japonské životy na rozdíl od několika dalších měsíců brutální války, je otevřenou otázkou.

Domnívám se, že tato motivace byla jedním z několika protichůdných důvodů, proč se Američané rozhodli odpálit jaderné bomby na japonská civilní centra. Z velké části mám pocit, že to byl prostě přirozený vývoj doktríny totální války aplikované na letecké bombardování civilních cílů, poprvé v akci při německém bombardování Guerniky a pokračovalo Američany jak při požárních bombových útocích v Drážďanech, tak v Tokiu .

Kromě toho existovala také možnost oprávněně testovat atomovou bombu ve válečných podmínkách. Američtí vojenští vědci měli velký zájem vidět účinky jaderných zbraní v mnoha prostředích (dokonce je detonovat pod vodou, aby viděli, co se stane). Zjevně nejdůležitějším prostředím pro testování by bylo městské nebo vojenské cíle. Prior by byl každopádně nemyslitelný, mimo válku.

Použitím bomby byla Amerika také schopna vyslat silnou zprávu o rovnováze sil po válce. Vzhledem k tomu, že po válce vždy existuje určitá míra nejistoty ohledně politických vztahů a vojenské stability, byla bomba rozhodně silným poselstvím, s nímž se Američané neměli popletet. Myslím, že žádná z těchto motivací nebyla sama o sobě dostačující k vysvětlení, proč se americké vrchní velení rozhodlo shodit bomby; je mnohem pravděpodobnější, že to byla kombinace několika z těchto a možná i dalších obav.


Japonci měli 4 termíny, které požadovali, aby se „vzdali“:

  • Císař by zůstal nedotčený.

  • Japonské hranice budou obnoveny na hranice léta 1942, což bude vyžadovat, aby se spojenci vrátili pod japonskou kontrolu nad každým ostrovem a zemí, z nichž byli vyhozeni, například Guadalcanal, Iwo Jima a Filipíny.

  • Japonská vojska by se vzdala pouze japonským důstojníkům. Žádný spojenecký důstojník nebo voják by neměl být zapojen. Ve skutečnosti by se japonská vojska vrátila do kasáren.

  • Japonci by za to, co udělali, nikomu nezaplatili.

Pro obyvatele Západu to znamená, že by se Japonci „vraceli do kasáren“ a nijak se nevzdávali, jak to slovo chápalo. Spojenci jasně řekli „bezpodmínečné kapitulace“

Japonci cítili, že by mohli znechutit a demoralizovat spojence útoky kamikadze a vyhnat spojence k vyjednávacímu stolu.

Pokud jde o 2. atomovou bombu, Spojené státy věděly, co si Japonci myslí protože to četlo jejich kódy. Vrchní velení tvrdilo, že vzhledem k tomu, že spojencům trvalo vyrobit první atomovou bombu 4 roky, pak by druhé atomové bombě trvalo další 4 roky. Věděli, co je to atomová bomba, a účinky takových zbraní, protože sami měli 2 samostatné projekty atomových bomb (jeden v Tokiu využívající chemickou separaci izotopů uranu a difúzní závod v dnešní Severní Koreji). Rhodes napsal 2 knihy (The Making of the Atomic Bomb and Dark Sun), které o tom diskutovaly spolu s dalšími národními jadernými projekty).

Očekávalo se, že konvenční pozemní invaze „domovských ostrovů“ Japonska bude stát 500 000 až 1 500 000 spojeneckých vojsk. Na základě toho, jak divoké byly boje na Okinawě, a že zabití 1 spojenecké oběti trvalo asi 25 japonských obětí, by se dalo očekávat, že konvenční pozemní invaze na Kjúšú a Honšú skončí tak, že bude muset zabít desítky milionů japonských civilistů, než budou by se opravdu vzdal.

Cook, v Japonsku ve válce, uvádí počet vojáků v Japonsku v době kapitulace snědl 4 335 500, přičemž 3 527 000 bylo rozmístěno mimo Japonsko (většinou v Číně a Koreji).

Spojenci nakonec neakceptovali žádnou z podmínek, ale slíbili, že status císaře určí japonský lid.


Sovětský názor byl, že USA použily bombu k vyhrožování SSSR.

Podle Velké sovětské encyklopedie článek „Jaderné zbraně“ („Ядерное оружие“):

"Применение ЯО не вызывалось военной необходимостью Правящие круги США преследовали политические цели -. Продемонстрировать свою силу для устрашения свободолюбивых народов, запугать Советский Союз."

Přeloženo:

„Použití jaderných zbraní nebylo odůvodněno vojenskou nutností: vládnoucí třída USA sledovala politické cíle - demonstrovat svou sílu lidem milujícím svobodu a ohrožovat SSSR.“

Můj názor je ale takový, že bomba byla skutečně vyvinuta proti Německu a zachránila je jen skutečnost, že se tak rychle vzdali a přinesli do Japonska takové neštěstí. USA už na novou zbraň vynaložily spoustu peněz a jen ji nemohly nechat nevyužitou.

Také to bylo nástrojem k prokázání technické převahy nad nepřítelem (včetně Německa, které bylo v té době považováno za technologicky nejvyspělejší národ), aby se narušil obraz „vyspělých“ a „civilizovaných“ Němců poražených barbarskými a nerozvinutými méněcennými národy ( Němci nepovažovali anglosasy za podlidské, ale přesto se vždy domnívali, že Němci jsou nejproduktivnější a nejtvořivější). Bylo známo, že Německo vyvinulo řadu „zázračných zbraní“, takže jejich nepřátelé museli získat něco, co by vyvážilo takový obraz.


Je toho hodně co vysvětlovat.

Proč byla bomba postavena?

Tady je příliš velká odpověď! Přečtěte si skvělou knihu Výroba atomové bomby. Cituji to, abych odpověděl na další otázky.

Proč spojenecká politika bezpodmínečné kapitulace?

Když se spojenečtí vůdci setkali v roce 1943 na konferenci v Casablance, byla fráze „bezpodmínečná kapitulace“ ze společného prohlášení záměrně vynechána. Roosevelt to ale později použil ve zbrklé řeči. a Churchill šel nepochybně dál, než aby ukázal jakékoli napětí mezi spojenci.

V lednu 1943 se Franklin Roosevelt setkal s Winstonem Churchillem v Casablance. V průběhu setkání oba vůdci diskutovali o tom, na jakých podmínkách kapitulace nakonec budou trvat; slovo „bezpodmínečné“ bylo projednáno, ale nebylo zahrnuto v oficiálním společném prohlášení ke čtení na závěrečné tiskové konferenci. Poté, 24. ledna, k Churchillovu překvapení Roosevelt vložil slovo ad lib: „Mír může přijít do světa,“ přečetl prezident shromážděným novinářům a kamerám týdeníků „pouze úplným odstraněním německé a japonské válečné moci … Odstranění německé, japonské a italské válečné síly znamená bezpodmínečnou kapitulaci Německa, Itálie a Japonska. “ Roosevelt později řekl Harrymu Hopkinsovi, že překvapivé a osudové vložení bylo důsledkem zmatku doprovázejícího jeho snahu přesvědčit francouzského generála Henriho Girarda, aby si sedl s vůdcem Svobodných Francie Charlesem de Gaullem:

Měli jsme tolik problémů sehnat ty dva francouzské generály dohromady, že jsem si říkal, že to bylo stejně obtížné jako domluvit schůzku Granta a Leeho-a pak najednou byla tisková konference a my s Winstonem jsme neměli čas se připravit na a v mysli se mi vynořila myšlenka, že Granta nazvali „Starým bezpodmínečným odevzdáním“ a další věc, kterou jsem věděl, jsem to řekl.

Churchill okamžitě souhlasil- „Jakákoli odlišnost mezi námi, dokonce i opomenutím, by při takové příležitosti a v takové době byla pro naše válečné úsilí škodlivá nebo dokonce nebezpečná“- a bezpodmínečné kapitulace se stalo oficiální spojeneckou politikou.

Proč Japonci odmítli spojenecké podmínky kapitulace?

Proč neútočit na Japonsko?

Proč nepožádat Rusko o pomoc při invazi do Japonska?

Proč shazovat atomové bomby spíše než více ohnivých bomb?

Proč před bombou nevarovat Japonsko před bombou?

Proč nepředvést bombu na neobydlenou oblast?

Proč bylo tajemství bomby?

Proč riskovat závod v jaderném zbrojení, když svět vidí bombu?

Na Szilardův argument, že použití atomové bomby, dokonce i testování atomové bomby, by bylo nerozumné, protože by odhalilo, že zbraň existuje, se Byrnes obrátil a učil fyzika lekci z domácí politiky:

Řekl, že jsme vynaložili dvě miliardy dolarů na vývoj bomby a Congress by chtěl vědět, co jsme za utracené peníze dostali. Řekl: „Jak byste dostali Kongres k přiměřeným penězům na výzkum atomové energie, pokud neukážete výsledky za peníze, které již byly vynaloženy?“

Proč bombu před Ruskem neutajit?

Nejnebezpečnějším Byrnesovým nepochopením z Szilardova pohledu bylo jeho čtení Sovětského svazu:>

Byrnes si myslel, že válka skončí asi za šest měsíců ... Měl obavy z poválečného chování Ruska. Ruská vojska se přestěhovala do Maďarska a Rumunska a Byrnes si myslel, že by bylo velmi obtížné přesvědčit Rusko, aby stáhlo své vojáky z těchto zemí, že Rusko by mohlo být lépe ovladatelné, kdyby na něj zapůsobila americká vojenská síla, a že demonstrace bomby může na Rusko zapůsobit. Sdílel jsem Byrnesovo znepokojení nad tím, jak se Rusko v poválečném období vrhlo na její váhu, ale byl jsem naprosto ohromen předpokladem, že díky chrastící bombě bude Rusko lépe ovladatelné.


Bombardování Japonska bylo varováním pro SSSR. Spojenci věděli, že Japonsko se vzdá bez boje, protože ve skutečnosti požádali o povolení vzdát se desetkrát, než byla shozena první bomba.

Oficiálním důvodem pro odmítnutí kapitulace bylo, že na kapitulaci kladli různé požadavky, ale ve skutečnosti byly téměř všechny tyto požadavky nakonec skutečně přijaty - největší žádost japonského PoV byla samozřejmě pokračování Císařova pozice byla udělena.

Nikdy nebyla žádná šance na bojovou invazi na japonskou pevninu a každý to věděl s dostatečným předstihem. Ta myšlenka je prostě propaganda. Japonci byli zbiti a oni to věděli. Pokud by tam byl zvláštní generál, který by chtěl bojovat na prostém faktu, bylo to, že by to musel udělat sám, protože armáda byla na pokraji vzpoury, stejně jako pozůstatky letectva. Vize nepřemožitelného samuraje, který by zemřel před odevzdáním, je opět pohodlný mýtus podpořený hrstkou podivínů jako Hiroo Onoda. Takové snímky nejsou skutečným obrazem japonské armády, než Alamo o americké armádě.

Když MacArthur představil japonskou dokumentaci na téma dovolení se vzdát, Truman údajně tuto myšlenku zavrhl, aniž by si návrh přečetl, a poznamenal, že MacArthur byl skvělý generál, ale mizerný politik - silné vodítko, že bombardování bylo spíše politickou událostí než vojenské.

O důvodu druhé bomby se diskutovalo, ale pravděpodobně jde o kombinaci dvou hlavních důvodů: zaprvé otestovat konstrukci druhého zařízení, která se podstatně lišila od první; zadruhé naznačit Stalinovi, že USA mají zásobu těchto věcí, ne jen jednu vynakládanou nějakým nadlidským úsilím, které by bylo těžké rychle replikovat.

Je snadné zapomenout, do jaké míry byli Japonci v USA dehumanizováni. Myšlenka, že design bomby bude testován svržením na civilisty, by v USA nevyvolala nic podobného jako dostatečný protest, pokud by byl předem vznesen a po desetiletí poté by byl v obecném veřejném mínění nadále považován za zcela oprávněný .

Konečnými kořeny bombardování jsou fascinující příběh interakce militarismu a náboženství na obou stranách, který se vrací do dob (před méně než stoletím) expedice admirála Perryho na „otevření“ (tj. Hrozí bombardováním do podrobení) Japonsko a reakce šógunátu na tuto výzvu. Ve světle toho je příšerná ironie, že Nagasaki bylo bombardováno (kvůli počasí), protože to bylo jedno z prvních měst otevřených vnějšímu světu a bylo otevřeno konkrétně jako pokus zabránit útokům a dobytí Japonska ze strany USA.


Válka v Evropě přinesla mocnou rudou armádu, která byla většinou zodpovědná za bití nacistů do Berlína v Německu. My a Sovětský svaz jsme měli nějaké neshody ohledně sporů o Evropu. Chtěli jsme dát Rusům vědět, kdo je pánem (slovy Trumana), a tak americká armáda upálila téměř půl milionu Japonců a ublížila milionům v příštích generacích, aby toho dosáhla. Pomohl k tomu prezident Truman, který nedokázal zastavit jestřáby v armádě. FDR (Rosevelt by nikdy nedovolil, aby se vize poválečného uchopení moci rozšířila na jaderné bombardování Japonska.) Japonská města byla již spálena a nejstrašnější věcí pro Japonce byla ruská invaze, a ne jaderný útok. Také nemohli unést pověšení svého císaře. USA odložily ujištění o ochraně císaře, dokud nevybuchla druhá bomba, ve stejný den zaútočil SSSR na Mandžusko, poté ovládané japonskými silami. Japonci byli v té době považováni za podlidské, a proto byly politické náklady amerických politiků zanedbatelné. Abyste to dobře pochopili, podívejte se na dokument 2 a 3 epizody Olivera Stonea „Nevyřčená historie USA“.


… Na oslabeném Japonsku

Ve srovnání s němčinou ovládlo Japonsko v srpnu 1945 1/6 části světa.

Japonci jsou kamikadze.

https://en.wikipedia.org/wiki/Nagasaki

Během období Meiji se Nagasaki stalo centrem těžkého průmyslu. Jeho hlavním průmyslem bylo stavění lodí, přičemž loděnice pod kontrolou Mitsubishi Heavy Industries se staly jedním z hlavních dodavatelů japonského císařského námořnictva a přístav Nagasaki sloužil jako kotviště pod kontrolou blízkého námořního okresu Sasebo. Tato spojení s armádou učinila z Nagasaki hlavní cíl bombardování spojenců ve druhé světové válce.

https://en.wikipedia.org/wiki/Hiroshima

Během druhé světové války měla 2. generální armáda a regionální armáda Chugoku sídlo v Hirošimě a námořní velitelství armády se nacházelo v přístavu Ujina. Město mělo také velká skladiště vojenských zásob a bylo klíčovým centrem lodní dopravy.

Hirošima byla hlavním vojenským přístavem a hlavním velitelstvím.

Nagasaki byla městská vojenská továrna, Mitsubishi vyráběla motory letadel.

Bylo to jako zničit hlavní továrny Pentagonu a Lockheed Martina.


Proč bylo rozhodnuto použít atomovou bombu v Japonsku?

Rozhodnutí použít atomovou bombu k útoku na dvě japonská města a účinně ukončit druhou světovou válku zůstává jedním z nejkontroverznějších rozhodnutí v historii. Konvenční názor, který se vrací k počátečnímu tisku v roce 1945, byl ten, že použití atomových zbraní bylo odůvodněné, protože ukončilo dlouhou a velmi nákladnou válku. Během uplynulých desetiletí však byly nabídnuty další interpretace rozhodnutí zasáhnout dvě japonská města.

Alternativní vysvětlení zahrnuje myšlenku, že Spojené státy měly velký zájem o použití atomových zbraní jako způsobu, jak rychle ukončit válku a zabránit Sovětskému svazu, aby se zapojil do bojů v Pacifiku.

Rychlá fakta: Rozhodnutí odhodit atomovou bombu

  • Prezident Truman se rozhodl použít atomovou bombu bez veřejné nebo kongresové debaty. Později vytvořil skupinu známou jako Prozatímní výbor, která měla rozhodnout, jak - ale nikoli zda - by měla být bomba použita.
  • Malá skupina renomovaných vědců, včetně některých, kteří se podíleli na vytvoření bomby, se vyslovila proti jejímu použití, ale jejich argumenty byly v podstatě ignorovány.
  • Sovětský svaz byl nastaven na vstup do války v Japonsku během několika měsíců, ale Američané byli opatrní vůči sovětským záměrům. Rychlé ukončení války by zabránilo ruské účasti na bojích a expanzi do částí Asie.
  • V Postupimské deklaraci, vydané 26. července 1945, Spojené státy vyzvaly k bezpodmínečné kapitulaci Japonska. Japonské odmítnutí poptávky vedlo ke konečnému rozkazu pokračovat v atomovém bombardování.

Proč Spojené státy shodily atomové bomby v roce 1945

Občanská návštěva Obamy a rsquosů v Hirošimě, téměř 71 let poté, co byla zničena první atomovou bombou, nevyhnutelně znovu vyvolává otázky, proč Spojené státy tuto bombu upustily, zda bylo nutné přesvědčit Japonsko, aby se vzdalo a zda zachránilo životy takže není nutné napadat japonské domácí ostrovy.

Počínaje šedesátými léty, kdy vietnamská válka rozčarovala miliony Američanů studenou válkou a rolí USA ve světě, se prosadila myšlenka, že bombardování Hirošimy a mdash a následné bombardování Nagasaki a mdash nebylo nutné. Nová škola historiků vedená ekonomem Garem Alperovitzem také začala tvrdit, že bomba byla svržena více, aby zastrašila Sovětský svaz, než aby porazila Japonce. V roce 1995 se Američané tak ostře rozešli ohledně nutnosti a morálky svržení bomb, že výstavu 50. výročí ve Smithsonianu bylo nutné opakovaně měnit a nakonec drasticky zmenšit. Vášně se ochladily, protože generace, která bojovala s válkou, opustila scénu a akademici se zaměřili na jiná témata, ale návštěva prezidenta a rsquos je musí znovu oživit.

Protože debatu z velké části vedla vášeň, ne rozum, byla řada seriozních vědeckých prací a vydání dokumentů, které diskreditovaly mnoho nových teorií o použití bomby, věnována příliš malá pozornost. Již v roce 1973 Robert James Maddux ukázal, že argument Alperovitz & rsquos o bombě a SSSR byl téměř zcela neopodstatněný, ale práce Maddox & rsquos měla malý dopad na vnímání události veřejností.

Přesto ti, kteří nadále tvrdili, že skutečným cílem A-bomb byla Moskva, nikoli Tokio, se museli spoléhat na závěry o tom, co si asi myslel prezident Truman a jeho hlavní poradci, protože nikdy nebyl dokumentární důkaz že to tak opravdu cítili. Mezitím další studie zásadně přispěly k dalším aspektům kontroverze. Díky nim můžeme jasně vidět, že Japonci nebyli vůbec připraveni se vzdát na americké poměry, než byly obě bomby shozeny, že plánovali co nejurčenější odpor vůči plánované americké invazi, na kterou se dokázali připravit rozsáhle a že důsledky delší války mohly být pro japonské i americké síly mnohem vážnější než dvě bomby.

Cíl USA a rsquo ve válce byl veřejně stanoven prezidentem Rooseveltem na konferenci v Casablance počátkem roku 1943: bezpodmínečná kapitulace všech jejích nepřátel, umožňující jak okupaci jejich území, tak uložení takových nových politických institucí, jako jsou spojenci uzná za vhodné. Na začátku léta 1945 byly tyto podmínky skutečně uloženy Německu. Ale jako geniální studie Richarda B. Franka z roku 1999, PádUkázalo se, že japonská vláda dobře věděla, že nemůže vyhrát válku, a vůbec nebyla připravena takové podmínky přijmout. Zvláště se chtěli vyhnout americké okupaci Japonska nebo jakékoli změně v jejich politických institucích.

S vědomím, že americké síly budou muset napadnout ostrov Kjúšú, než se přesunou na Honšú a samotné Tokio, naplánovali Japonci obrovskou a nákladnou bitvu na Kjúšú, která by způsobila dostatek obětí, které by Washington přesvědčily ke kompromisu. A co je důležitější, jak ukázala vynikající studie americké rozvědky v roce 1998, Japoncům se ve skutečnosti podařilo Kjúšú velmi silně posílit a vojenské úřady ve Washingtonu to věděly. Do konce července 1945 se odhad vojenských zpravodajských služeb japonských sil na Kjúšú podstatně zvýšil a náčelník generálního štábu generál George C. Marshall byl dostatečně znepokojen tím, že v době, kdy byla bomba svržena na Hirošimu, navrhoval generálovi MacArthurovi „Kdo by velel invazi, aby přehodnotil invazi na Kjúšú a případně ji úplně opustil.

Jak se ukázalo, kombinace bomb na Hirošimu a Nagasaki a vstup SSSR do války proti Japonsku & mdashall během pouhých tří dnů & mdash přesvědčil císaře a japonskou vládu, že kapitulace byla jedinou možností. Stále více důkazů však ukázalo, že Japonsko by se na americké poměry nevzdalo, než by došlo k invazi bez atomových bomb.

Spojené státy pak svrhly bomby, aby ukončily válku, kterou Japonsko rozpoutalo v Asii v roce 1931 a rozšířilo se do USA v Pearl Harbor & mdashand, čímž se pravděpodobně vyhnuly invazi, která by znamenala stovky tisíc obětí. Frank se také hádal Pád že mnoho tisíc japonských civilistů by mezitím také hladovělo.

To neznamená, že se nemusíme ptát na morální důsledky zničení dvou celých měst jadernými zbraněmi. Od té doby se nic srovnatelného nestalo a možná kvůli odstrašujícímu účinku na všechny strany vidět, co by atomové zbraně mohly udělat, a všichni musíme doufat, že se to už nikdy nestane.

Ale naše hádka není ve skutečnosti s použitím atomových bomb konkrétně, ale s postojem k lidskému životu & mdash včetně civilního života & mdashth, který vyrostl během druhé světové války. Roky před Hirošimou a Nagasaki přijali britští a američtí stratégové vypalování celých měst jako legitimní prostředek pokusu porazit Německo a Japonsko. Pálení bomb v Hamburku, Drážďanech, Tokiu a dalších japonských městech mělo za následek ztráty na životech zhruba stejné nebo větší než atomové bombardování těchto dvou měst. Žádný historik, pokud vím, se nikdy nepokusil vysledovat, jak se myšlenka, že cílení na celá města a jejich obyvatelstvo bylo legitimní taktikou, stala v britském a americkém letectvu ortodoxií, ale zůstává velmi smutným komentářem étosu dvacátého století . V každém případě překročili tento práh dobře před Hirošimou a Nagasaki. Odhození bomb nás dnes děsí, ale v té době to bylo považováno za nezbytný krok k ukončení strašlivé války co nejrychleji a bez nejmenších ztrát na životech. Pečlivý historický výzkum tento názor potvrdil.

Historici vysvětlují, jak minulost informuje přítomnost

David Kaiser, historik, učil na Harvardu, Carnegie Mellon, Williams College a Naval War College. Je autorem sedmi knih, mimo jiné včetně No End Save Victory: How FDR Led the Nation into War. Žije ve Watertownu, Massachusetts.


Atomová bombardování: Proč Hirošima a Nagasaki?

6. srpna 1945 Spojené státy upustily jadernou zbraň na japonskou Hirošimu - vůbec poprvé byla taková katastrofická zbraň použita v konfliktu. O tři dny později USA vypustily další na Nagasaki, zničily město a zahájily jaderný věk. Během několika příštích týdnů bude Global Zero zkoumat, co vedlo k vývoji bomby, důsledky jejího použití a kam jsme se dostali od těch osudných dnů v srpnu. Toto je pátý příspěvek v naší sérii "Bože, co jsme to udělali:" Dědictví Hirošimy a Nagasaki. "

V polovině července 1945 byl prezident Harry Truman informován, že první test atomové bomby byl úspěšný. Bomba byla připravena k vojenskému použití. Interní jednání a povětrnostní podmínky nakonec vedly USA k použití jaderné zbraně na Hirošimu a později Nagasaki.

Před testem Trojice cílový výbor projektu Manhattan diskutoval o tom, která japonská města budou nejúčinnějšími cíli atomové bomby. V květnu 1945 vydal výbor jejich doporučení. Na základě tří kvalifikací - „velká městská oblast o průměru více než tři míle … schopná být účinně poškozena výbuchem a … pravděpodobně nebude napadena do [srpna 1946]“ - výbor určil jejich čtyři nejlepší potenciální cíle pro bombové útoky : Kokura, Jokohama, Hirošima a Kjóto. Nilgata, stále důležitější přístavní město, byla také nabízena jako možnost.

Kokura bylo město velkého vojenského významu, protože mělo největší továrnu v západním Japonsku na výrobu letadel, raket a dalších zbraní. Jokohama byla městská oblast, která dosud unikla útoku a hostila důležité průmyslové činnosti, včetně výroby letadel, doků a ropných rafinérií.

Cílový výbor určil čtyři nejlepší japonská cílová města, včetně Hirošimy, která zde byla před bombardováním ukázána.

Hirošima byla také velmi důležitá z vojenského hlediska, protože byla domovem 2. velitelství armády, které bylo odpovědné za obranu jižního Japonska. Bylo to důležité středisko skladování, komunikace a shromažďování vojáků. Městská krajina přidala na své přitažlivosti jako na místě, kde bylo možné předvést ničivou sílu bomb - blízké kopce by mohly zvýšit škody způsobené atomovým výbuchem a řeky, které tudy protékají, vyřadily Hirošimu ze seznamu cílů pro ohnivé bombardování.

Kjóto bylo dalším ideálním cílem: mělo populaci 1 000 000 lidí, bylo významným průmyslovým centrem a japonským intelektuálním centrem a bývalým hlavním městem. Americký ministr války Henry Stimson nakonec přesvědčil Trumana, aby vzal Kjóto v úvahu, protože to bylo japonské kulturní centrum a milované město. Jako jeho náhrada byl vybrán Nagasaki, další důležitý přístav.

Cílení bylo dokončeno 25. července 1945: Hirošima, Kokura, Nilgata, Nagasaki. Rozkaz k útoku stanovil, že americké letectvo dodá první bombu „asi po 3. srpnu 1945 na jeden z cílů“, jak to počasí dovolí. Zpráva o počasí z Hirošimy na 6. srpna ukázala jasný den a plány se posunuly kupředu. Kokura, zamýšlený cíl pro druhé bombardování, byl ušetřen jen proto, že město bylo 9. srpna náhle přikryto mrakem, místo toho bylo zničeno Nagasaki.

Náš další příspěvek připomíná výročí bombardování Hirošimy popisem bombardování a jeho bezprostředních ničivých účinků.


Historie rozhodování USA o jaderných zbraních v Japonsku

Začátkem tohoto měsíce ministr obrany Mark Esper uvedl, že po zániku smlouvy INF upřednostňuje umístění konvenčních raket středního doletu v Asii. Ačkoli ministr Esper neuvedl, kde by mohly být rakety rozmístěny, mnoho bezpečnostních expertů věří, že nejpravděpodobnějším kandidátem je Japonsko. Napjatá bezpečnostní aliance USA a Japonska vybudovaná z americké okupace historicky vytvořila Japonsko jako ideální nástupiště pro americké zbraňové systémy. Ačkoli ministr Esper a většina návrhů na rakety středního doletu v Asii odkazují na konvenční zbraně, kvůli jejich strategickému významu si mnoho Japonců pravděpodobně přečte tyto návrhy jako součást dlouhé a politicky křehké historie nasazení zbraní USA na japonské území, které zahrnovalo nukleární zbraně.

Strategická poloha Japonska v Pacifiku spojená s velkým americkým vlivem na rozvíjející se demokracii z něj činila atraktivní možnost hostit americké jaderné zbraně během studené války. Americká kontrola nad japonským řetězcem jižních ostrovů představovala strategickou příležitost předat rozmístění taktických jaderných zbraní do stále nestálějšího tichomořského regionu, kde váleční plánovači očekávali jejich zvýšenou vojenskou užitečnost, když plánovali pozice sil v reakci na následky korejské války a čínské občanské války .

Mapa zobrazující umístění Okinawy, Iwo Jimy a Chichi Jimy. (Obrázek s laskavým svolením Wikimedia Commons.)

V roce 1959 premiér Nobusuke Kishi poprvé prohlásil, že Japonsko nebude na svém území vyvíjet ani povolovat jaderné zbraně. Toto prohlášení bylo základním kamenem toho, že premiér Eisaku Sato v roce 1967 zavedl japonské „tři nejaderné principy“, které slibují, že nebudou zpracovávat, vyrábět ani povolovat zavádění jaderných zbraní do Japonska. Sněm tyto zásady formálně přijal usnesením v roce 1971, ačkoli nejsou právně závazné. Předseda vlády Sato, který se obával, že tři nejaderné principy jsou příliš závazné pro japonskou obrannou pozici, doplnil politiku v únoru 1968 svými „čtyřmi pilíři jaderné politiky“. Čtyři pilíře měly podporovat mírové využívání jaderné energie, pracovat na globálním jaderném odzbrojení, spoléhat se na rozšířený americký jaderný odstrašující prostředek a podporovat tři nejaderné principy.

V průběhu padesátých a šedesátých let si američtí představitelé často stěžovali, že japonská „jaderná alergie“ ukládá omezení držení amerických jaderných sil. Ale navzdory veřejnému protijadernému postoji japonské vlády, nuance dvoustranného bezpečnostního vztahu a smluvního jazyka povzbudily USA v polovině padesátých let k nasazení jaderných zbraní do Japonska. Okupace kontinentálního Japonska skončila v roce 1951, ale smlouva ze San Franciska umožnila USA zachovat si kontrolu nad japonskými jižními ostrovními řetězci, mezi něž patří ostrovy Okinawa, Iwo Jima a Chichi Jima. War planners worried that compromised communication systems in a time of crisis would make emergency deployments and transfers of nuclear weapons difficult or impossible, so they sought to establish a forward deployed posture in the Pacific.

The bulk of the nuclear weapons were stored on Okinawa at the Henoko Ordnance Ammunition Depot adjacent from Camp Schwab and the Kadena Ammunition Storage Area at Kadena Air Base, where SAC’s strategic bombers were based. Between 1954 and 1972, the bases on Okinawa hosted 19 different types of nuclear weapons. At the height of the Vietnam War, around 1,200 nuclear weapons were stored on Okinawa alone. A document declassified in 2017 shows that in 1969 Japan officially consented to the U.S. bringing nuclear weapons to Okinawa.

Every American president from 1952 onward remained publicly committed to the reversion of Okinawa, but was privately reluctant to initiate the hand-over. During the 1950s to mid-1960s, the Japanese were largely willing to accept reversion as a distant goal, in part because the U.S.-backed Liberal Democratic Party (LDP) that held power in the post-Occupation era was hesitant to challenge the U.S. on the issue. The Japanese government also recognized the security value of U.S. forces stationed in Okinawa, given Japan’s restraining pacifist constitution. However, in the late-1960s, pressure began to build from the Okinawans and the mainland Japanese establishment to return the island to Japan.

Prime Minister Sato first raised the issue with the U.S. in 1967 during talks with President Johnson. President Johnson responded that because of the 1968 election and the war in Vietnam, the U.S. would be unable to address reversion of Okinawa until 1969 at the earliest. In March of 1969, Henry Kissinger sent President Nixon a memo outlining the Japanese demands for reversion as well as the relevant military and political considerations. While the memo acknowledged that public demand within Japan for reversion was growing politically untenable for Prime Minister Sato, the U.S. Joint Chiefs of Staff were primarily concerned about the effect of reversion on nuclear storage and military activities such as B-52 operations against Vietnam. On nuclear storage, Kissinger wrote, “The loss of Okinawan nuclear storage would degrade nuclear capabilities in the Pacific and reduce our flexibility.”

Top secret agreement allowing the U.S. to maintain emergency reactivation of nuclear weapons storage on U.S. bases in Okinawa. (Image courtesy of Union of Concerned Scientists.)

While the Joint Chiefs of Staff wanted the Nixon Administration to push for continued nuclear storage post-reversion, Kissinger wrote that it was unlikely that the Japanese Diet would support it in face of growing public dissatisfaction, even if Prime Minister Sato agreed. Kissinger added that “…in the slim possibility that Japanese agreement to nuclear storage is obtained, we must recognize that the Japanese proponents of this position view this as the opening wedge for an independent Japanese nuclear force.” Kissinger recommended that the U.S. return Okinawa to Japanese control and give up nuclear storage on the island in order to maintain basing rights, emergency nuclear storage rights, and full nuclear transit rights.

Prime Minister Sato and President Nixon agreed to the reversion of Okinawa in 1969. The agreement contained a secret clause permitting the U.S. to reintroduce nuclear weapons to its Okinawa bases in the case of an emergency. Okinawa was officially returned to Japan in 1972 and shortly after all U.S. nuclear warheads were withdrawn.

In 2016, the U.S. government officially declassified the fact that nuclear weapons were deployed to Okinawa before 1972. It also declassified “the fact that prior to the reversion of Okinawa to Japan that the U.S. Government conducted internal discussion, and discussions with Japanese government officials regarding the possible re-introduction of nuclear weapons onto Okinawa in the event of an emergency or crisis situation.”

While military planners believed the forward deployed nuclear weapons on Okinawa were useful in launching potential attacks against China, Russia, or Vietnam, they feared that in the event of nuclear war with either China or Russia, the U.S. bases on Okinawa would be attacked and destroyed early. In order to maintain a viable second salvo in the Pacific, nuclear weapons were also stored on the U.S.-controlled islands of Iwo Jima and Chichi Jima. Iwo Jima became a fallback support station for the Far East Air Force, maintaining an unknown arsenal of atomic bombs that bombers could pick up for a second strike after dropping their first load on China or Russia. Chichi Jima was outfitted with W5 nuclear warheads for Regulus missiles to serve as a reload point for Regulus submarines if U.S. bases in Japan, Pearl Harbor, Guam, and Adak were destroyed in nuclear war.

The U.S. maintained nuclear weapons as well as other military support structures on Iwo Jima and Chichi Jima into the mid-1960s. The Japanese had been pushing for return of Iwo Jima, Chichi Jima, and Okinawa since the mid-1950s and by 1964, U.S. diplomats in Tokyo also began pressuring Washington to return the islands to Japan, believing it vital to maintaining the cooperative and positive relationship the two countries shared. President Johnson, realizing that returning Iwo Jima and Chichi Jima would be a necessary concession in order to delay the return of the more strategically valuable island of Okinawa, reverted control of Iwo Jima and Chichi Jima to Japan in 1968. All nuclear weapons were removed from the islands by the time of their reversion, but the agreement President Johnson and Foreign Minister Takeo Miki signed would allow the U.S. to redeploy nuclear weapons to the islands in an emergency, upon consultation with the Japanese government. The U.S. government has not confirmed the deployment of nuclear weapons to Iwo Jima or Chichi Jima.

In addition to the nuclear weapons stored on Japan’s southern island chains, the U.S. allegedly stored nuclear weapons without the fissile cores on the Japanese mainland at Misawa and Itazuki airbases until 1965, avoiding by mere semantic technicality violation of Japan’s sovereignty and the integrity of Japan’s three non-nuclear principles. Nuclear armed naval ships were also allegedly allowed to transit Japanese waters and dock at mainland ports with tacit Japanese approval into the 1980s under an oral agreement the two countries made when Japan and the U.S. renegotiated the U.S.-Japan mutual security treaty in 1960.

While the U.S. government has never confirmed that U.S. naval ships carrying nuclear weapons visited Japanese ports, there are two instances that support this claim. In 1974, retired Rear Admiral Gene La Rocque who formally commanded a flagship of the Seventh Fleet, testified before Congress that “any ship capable of carrying nuclear weapons carries nuclear weapons. They do not unload them when they go into foreign ports such as Japan or other countries.”

In 1981, Edwin O. Reischauer, former U.S. Ambassador to Tokyo during the 1960s, acknowledged in a newspaper interview that Japan was permitting U.S. naval ships carrying nuclear weapons to transit Japanese ports under the aforementioned oral agreement. According to Reischauer, American warships could bring nuclear weapons into Japanese waters and ports during routine visits but were not allowed to be unloaded or stored in Japan. The agreement allowed the same freedom to U.S. military planes carrying nuclear weapons.

Both disclosures incited protests from the Japanese public, which has adamantly maintained its anti-nuclear posture since U.S. atomic bombs destroyed Hiroshima and Nagasaki in 1945. However, the historical record shows that the Japanese executive branch, dominated for decades by conservative LDP politicians, has at times acquiesced to asserted U.S. military necessities when it comes to nuclear weapons.

The coalitional Diet however has been historically reluctant to publicly support such domestically unpopular measures as allowing U.S. nuclear weapons into Japanese territory or developing an independent nuclear force. This reluctance extends to the possible deployment of conventional intermediate-range missiles being discussed among U.S. defense specialists today.

Policymakers and analysts should be aware of the complex history of US weapons deployments to Japan when discussing future deployments. It should be expected that proposed deployments will face similarly strong political reactions from activists, civil society groups, and communities who remember this history first hand.


How Physics Drove the Design of the Atomic Bombs Dropped on Japan

For many scientists involved in the Manhattan Project, the race to build an atomic bomb was a grim battle between life and death. There was no denying the technology's destructive force or its inevitable civilian toll. After the bombings of Hiroshima and Nagasaki, which took place 70 years ago this week, scientific director J. Robert Oppenheimer famously recalled his feelings upon hearing the news, quoting from a Hindu text: "Now I am become Death, the destroyer of worlds."

Související obsah

But in the grip of World War II, with German scientists furtively working on the same technology, Oppenheimer and other physicists in the U.S. were keenly focused on the task of creating the world's first nuclear weapon. And within the secret confines of Los Alamos National Laboratory, an internal battle was raging between two groups with opposing ideas for how to deliver the deadly payload.

Ultimately, two types of bomb using different radioactive materials fell on Japan just days apart, codenamed Little Boy and Fat Man. But if scientists had succeeded in their first attempts, both bombs could have been named Thin Man.

The nucleus of an atom is a more variable place than you might imagine. At its heart, an atom contains a mix of particles called protons and neutrons, which combine to give the atom its mass and its unique elemental personality. While all atoms of a given chemical element have the same number of protons, the neutron count can vary, yielding isotopes of different masses. But like an overcrowded raft, some isotopes teeter on the edge of stability and are prone to spontaneously tossing out excess energy and particles in the form of radiation. Over time, radioactive isotopes naturally decay into more stable configurations and even into new elements in a fairly predictable chain of events.

Harnessing the atom to create an explosion didn't seem realistic until 1939, when scientists in Berlin managed to deliberately split a uranium atom into lighter elements. Induced in the right way, this process of nuclear fission can release enormous amounts of energy—according to initial reports by The New York Times, the bomb dropped on Hiroshima exploded with the force of 20,000 tons of TNT, although that estimate has since been downgraded to 15,000 tons.

In a 1939 letter to U.S. President Franklin Roosevelt, Albert Einstein warned of the fission experiment and Nazi efforts to build a weapon. Soon after, scientists showed just how much uranium would be needed to achieve critical mass and detonate a fission bomb, and they proved that they could also use plutonium for the task. By 1941, the Manhattan Project had joined the race to develop a working atomic bomb.

Oppenheimer at first placed his faith in a design codenamed Thin Man, a long, skinny gun-type bomb. It would fire a plug of radioactive material at a target made of the same stuff, so that the combined forces of compression and increased mass triggered the chain reaction that would lead to a fission explosion. As a hedge, another team was investigating an implosion bomb, which would compress a subcritical mass of material in a core surrounded by explosives. When the charges went off, the ball of material would get squeezed from the size of a grapefruit to that of a tennis ball, reaching critical mass and detonating the bomb.

A Boeing B-29 Superfortress bomber rolls backward over the bomb pit for loading at Tinian in the Mariana Islands. (Courtesy of the Atomic Heritage Foundation) The Little Boy bomb rests on a hydraulic lift. (Courtesy of the Atomic Heritage Foundation) The Fat Man bomb gets checked out on its transport dolly. (Courtesy of the Atomic Heritage Foundation) The Little Boy bomb is readied for loading into the B-29 bomber Enola Gay. (Courtesy of the Atomic Heritage Foundation) The implosion core of the Fat Man bomb is readied for placement inside the casing. (Courtesy of the Atomic Heritage Foundation) A hydraulic lift raises the Little Boy bomb into the plane's bay. (Courtesy of the Atomic Heritage Foundation) Fat Man being raised on a lift over the bomb pit before loading into the B-29 Bockscar. (Courtesy of the Atomic Heritage Foundation) The Little Boy bomb inside the bay of the Enola Gay. (Courtesy of the Atomic Heritage Foundation) Enola Gay weaponeer Deak Parsons was one of several people to sign their names on the tail assembly of the Fat Man bomb. (Courtesy of the Atomic Heritage Foundation)

The implosion design was elegant but the physics were less certain, which is why the gun model took priority. After about four months, though, project scientists realized that the Thin Man was not going to work with their desired fuel source, the radioactive isotope plutonium-139. The Hanford Site in southeastern Washington State was built in 1943 with the express purpose of pumping out weapons-grade plutonium, and it turned out that material from its reactors had a fatal flaw.

"The plutonium Thin Man design had to be abandoned because of high risk of pre-detonation," says Barton Hacker, a military technology historian at the Smithsonian's National Museum of American History. That's not as scary as it sounds—it simply means that the plug and the target would lose their destructive power before the bomb could actually go off. "Available plutonium emitted too many neutrons, setting off a nuclear reaction before critical mass could be attained, resulting in what the physicists called a fizzle."

The neutron emission from uranium was low enough to let a gun-type reach critical mass, but the supply was severely limited. "Plutonium could be produced more quickly than weapons-grade uranium," says Hacker. "The gun design was sure to work, but there wasn't enough uranium for more than one in 1945."

The Little Boy bomb that fell on Hiroshima on August 6, 1945, was the offspring of the Thin Man, a shorter gun-type bomb that carried a uranium payload. Meanwhile, the bomb dropped on Nagasaki on August 9 was an implosion device, the plutonium-powered Fat Man. Its design was about ten times more efficient and generated a greater explosive force, equal to about 21,000 tons of TNT, according to modern estimates. Although the Little Boy bomb was less efficient and less powerful, it destroyed more of the area around Hiroshima because the hilly terrain around Nagasaki restricted Fat Man's blast radius. Still, in the wake of the bombings, implosion became the primary design for nuclear weaponry into the Cold War era.

"To the best of my knowledge, the only gun-type design ever detonated after Hiroshima was one of a nuclear artillery shell tested in Nevada in 1953," says Hacker. "All the rest were implosion designs. Gun-type designs were reliable but inefficient, using more nuclear material for the same results as implosion devices. They remained in the stockpile as artillery shells, but no others were detonated."


Sdílejte tento příběh

Apple Watches are mistakenly calling 911, police say

OVERLAND PARK, Kan. (WDAF) — Police say they’re getting a lot of accidental 911 calls, and it’s become a distraction.

A spokesperson for Overland Park, Kansas, police said many of the calls appear to be coming from Apple Watch users, who frequently graze against the watch’s touchscreen or large buttons on the side. Most of the time, those users are unaware they’ve called police until the call has been answered.

‘Two great powers’: Biden, Putin plunge into hours of talks

GENEVA (NewsNation Now) — President Joe Biden and Russian President Vladimir Putin are starting their diplomatic talks in Geneva.

With stern expressions and polite words before the cameras, Biden and Putin plunged into hours of face-to-face talks Wednesday at a lush lakeside Swiss mansion, a highly anticipated summit at a time when both leaders agree that relations between their countries are at an all-time low.

Record heat wave: 40 million Americans looking at dangerous temperatures this week

CHICAGO (NewsNation Now) — Some areas in the western United States are looking at temperatures 15-to-20 degrees above average for this time of year over the next several days, complicating drought and energy shortages.

More than 40 million people are in the grip of a historic heatwave, bringing misery and triple-digit heat.


Did USA really have to drop the atomic bomb on Japan during WW2?

One of the major reasons why the atomic bomb was dropped was to save American lives, at least so it is told by many sources. Because the Japanese population was far from surrendering and would fight to their death, so an invasion would be costly in human lives. Dropping the atomic bomb would prevent this loss of American lives and subdue the Japanese into surrendering.

But I have heard that some, "The Untold History of the United States" comes to mind, claim that Japan was close to surrendering and that the atomic bomb was dropped foremost as a power display?

Which of these statements are true, or are they both true in a sense?

Edit: Thank you all for your comments! It has shed some light on the area and a lot of other interesting reasons as well, which could partly be behind the decision! Kudos to you all!

This post is getting rather popular, so here is a friendly reminder for people who may not know about our rules.

We ask that your comments contribute and be on topic. One of the most heard complaints about default subreddits is the fact that the comment section has a considerable amount of jokes, puns and other off topic comments, which drown out meaningful discussion. Which is why we ask this, because r/History is dedicated to knowledge about a certain subject with an emphasis on discussion.

We have a few more rules, which you can see in the sidebar.

Jsem robot a tato akce byla provedena automaticky. Please contact the moderators pokud máte nějaké dotazy nebo obavy. Replies to this comment will be removed automatically.

The difference between those two statements is the difference in the perception of the state of the war at the time between the two countries.

From the perspective of the US, after a long island-hopping campaign they were only just now ready to attempt to make inroads on the Japanese mainland itself. The Japanese had proven to have a tendency to fight to the death, relying on underground tunnels, night raids, and guerilla tactics that meant that they inflicted heavy casualties when defending, even when greatly outnumbered. Theyɽ had a sneak peak at what an invasion of Japan might look like when they took Okinawa, and they didn't like what they saw. Not only did Japanese soliders fight to the death while inflicting heavy casualties, there were even cases where civilians commited suicide, either willingly or forced by the Japanese army, rather than fall under enemy occupation.

Just think about the D-Day landings. How much planning, manpower, and resources were poured into them. How hard a fight they were. How they relied on a huge counterintelligence operation, secret weapons systems designed specifically for those landings, and they still had tons of mistakes and dangers. That was all for making a landing over a body of water just 20 miles wide.

By comparison, an invasion of Japan would have to cross the entire pacific ocean. The number of beaches suitable for an amphibious assault were limited, and each was heavily guarded by the Japanese. Once a beachhead had been established, the whole country is covered with thickly forested mountains- terrain that heavily favors the defender. And because Japan's an archipelago, they would have to repeat these landings several times.

The US anticipated it would be a bloodbath. An often quoted statistic is the fact that in preparation the US put together a batch of purple heart medals in preparation for the amount of wounded soldiers they predicted an invasion of Japan would generate. Since the invasion didn't happen, they were left with a stockpile. They still haven't gone through that stockpile today. Just think about that- all the wounded of the Korean War, Vietnam War, Afghanistan, Iraq, and more doesn't add up to the number of wounded they thought they would incur from invading Japan.

From the point of view of the US, in August 1945 the war was far from over. If anything, they were finally getting to the hard part. (continued next comment)

For comparison, let's look at it from the perspective of Japan, because they had a very different view of how the war was going. The navy they had been so proud of had been smashed to pieces. They barely had any aircraft carriers left, while the US was literally pumping out a new carrier every week. Their battleships had mostly been sunk. What ships they did still have couldn't leave the docks because there was no fuel left. They had all but run out of skilled pilots. Teaching new recruits to fly into US ships was about all they could manage. The whole country was starving due to allied blockades and the lack of fuel. Most of their largest cities had been burned to the ground. People make a big deal about Hiroshima and Nagasaki, but it's often forgotten that the Tokyo firebombings a few months previous had just as high a death count. They couldn't even defend against the bombings anymore, because the US's new planes flew higher than their fighters could reach.

This was not the way Japan had intended the war to go. Their strategy going into the war was based on what had worked for them in the Russo-Japanese war. They open with a surprise attack on the enemy's main pacific base with the aim of crippling their naval forces in the region. They then capture territory and solidify their defenses while the enemy regroups and organizes an expedition of their Atlantic forces. Then they use the advantage of defense to intercept the counterattack and win in a decisive battle. Since at that point they will have the upper hand, they can get a third party to broker peace talks to negotiate a treaty that ensures Japan's demands are met.

Unfortunately, Japan had largely been on the sidelines of WWI. They hadn't really experienced total war, where industrial capacity is as important a factor as fleet maneuvering. They had no way to force the US to end the war, and they had no way to defeat them in a long war.

By 1945, Japan had already lost, and they knew it. The only debate was over how to end it. In the Japanese leadership, there was one faction that called for immediate surrender. There was one faction that called for fighting and dying to the last man. And there was one faction that clung to the hope that if they could get just one real victory, they could use that as leverage to open peace negotiations with better terms- immunity for leadership, lowered reparations, maybe even getting to hang on to some of their continental territory!

Unfortunately, the allies weren't playing nice. They were pissed that they were having to fight Germany again after "beating" them 20 years ago, and the conclusion many came to was that the Treaty of Versailles wasn't tough enough. So they decided fairly early on that they weren't going to set any sort of terms or guarantees whatsoever. They would only accept complete, unconditional surrender.

That was a sticking point for the Japanese. Even if you ignored the guys still naively believing they could hold on to China or Korea, their whole national narrative was based around worship of the Emperor, who could very well be subject to war crimes trials in the event of unconditional surrender. Ironically, after the end of the war the US decided the Emperor would be more useful as an ally and left him in place. Allowing that much of a guarantee to have been made in the Potsdam declaration would have torched Roosevelt/Truman politically, but may have ended the war earlier without the bombs being dropped.

So they felt they couldn't go with the first faction, who wanted to surrender now. The "fight to the death" faction were not very popular either, for obvious reasons. So the Japanese leadership settled on the hope that they could wrangle a negotiated peace.

To negotiate a peace treaty like this, you need a third party. One who is as neutral as possible, but strong and respected enough that the warring nations will have to listen to them as a mediator. In the Russo-Japanese war, it had been the US. In WWII, Japan was counting on using the USSR for this purpose. The Soviets were allied to the US, but they also had a nonaggression pact with Japan. It had to be the Soviets. Other neutral nations, like Switzerland or the Vatican, were too weak to stand up to US pressure.

To that end, in the summer of 1945 Japan was already reaching out to Russia, hoping to see if they could get peace talks started. What Japan didn't know was that the US had secured a guarantee from the USSR to break their nonaggression pact and declare war on Japan a certain number of months after the end of hostilities in Europe. The Soviets played Japan along, because as war-weary as they were, they were also interested in securing some strategic islands that could be used to defend their eastern holdings.

What gets overlooked in a lot of US narratives about the war is that the Soviets invaded Manchuria the same week the atomic bombs were dropped. The Japanese leadership was actually meeting about the Soviets when they first received word about Nagasaki. The Japanese had focused on fortifying their defenses to the south, and were relatively open to attacks from the north. Some estimates predicted the Soviets would reach Tokyo within two weeks.

You have to think about the weight on the Japanese decision to surrender that the Soviet invasion had vs that of the bombs. The bombs were still largely an unknown. The US press had some articles about them, but you couldn't trust enemy propaganda. Their own scientists swore that if the US had atomic bombs they couldn't have more than a couple of them. The really awful effects of radiation poisoning hadn't fully begun to show yet. And in the end, the destruction of the atomic bombs was not really any more than the destruction of conventional American bombing. It just took one plane instead of a thousand. Nuclear weapons didn't have quite the same fear behind them that we do today after the cold war.

By comparison, the Soviet declaration of war completely ruined their entire strategy. There was no more hope of getting a negotiated peace, and they had a new military threat approaching from the north. A threat that was conventional and understood, unlike the weird new bombs the US was boasting about. The Russians had placed them in Checkmate.

Did the US have to drop the bombs? In hindsight, probably not, but the US didn't necessarily know or appreciate that at the time. It probably would have been better if they had taken a slower approach, let the Russians declare war, and see how the notoriously inept and rigid Japanese war council would react. But these decisions were being made by military men, and military doctrine says that you strike with everything you have all at the same time to deliver maximum effect.

There is the possibility that without the bombs Japan might still not have surrendered. Or it could be that if the Soviet contribution was more apparent the USSR would have demanded part of Japan as they did Germany and Korea. There's no real way to know now.


Looking for peace

New studies of the US, Japanese and Soviet diplomatic archives suggest that Truman’s main motive was to limit Soviet expansion in Asia, Kuznick claims. Japan surrendered because the Soviet Union began an invasion a few days after the Hiroshima bombing, not because of the atomic bombs themselves, he says.

According to an account by Walter Brown, assistant to then-US secretary of state James Byrnes, Truman agreed at a meeting three days before the bomb was dropped on Hiroshima that Japan was “looking for peace”. Truman was told by his army generals, Douglas Macarthur and Dwight Eisenhower, and his naval chief of staff, William Leahy, that there was no military need to use the bomb.

“Impressing Russia was more important than ending the war in Japan,” says Selden. Truman was also worried that he would be accused of wasting money on the Manhattan Project to build the first nuclear bombs, if the bomb was not used, he adds.

Kuznick and Selden’s arguments, however, were dismissed as “discredited” by Lawrence Freedman, a war expert from King’s College London, UK. He says that Truman’s decision to bomb Hiroshima was “understandable in the circumstances”.

Truman’s main aim had been to end the war with Japan, Freedman says, but adds that, with the wisdom of hindsight, the bombing may not have been militarily justified. Some people assumed that the US always had “a malicious and nasty motive”, he says, “but it ain’t necessarily so.”


Tím, že nám dáte svůj e -mail, se přihlásíte do Roundup denního zpravodajství Navy Times.

/>Animals exposed to the bikini atomic bomb blasts arrive at Washington Navy Yard on board the animal laboratory ship Burleson on Sept. 30, 1946. Seaman Apprentice Dale Lipps is holding Pig311. Goat B.O. Plenty is held by Seaman Apprentice R.M. Williamson. (Národní archiv)

The big plan for tiny Bikini

According to the testing schedule, the U.S. plan was to demolish a 95-vessel fleet of obsolete warships on June 30, 1946 with an airdropped atomic bomb. Reporters, U.S. politicians, and representatives from the major governments of the world would witness events from distant observation ships.

On July 24, a second bomb, this time detonated underwater, would destroy any surviving naval vessels.

These two sequential tests were intended to allow comparison of air-detonated versus underwater-detonated atomic bombs in terms of destructive power to warships. The very future of naval warfare in the advent of the atomic bomb was in the balance.

Many assumed the tests would clearly show that naval ships were now obsolete, and that air forces represented the future of global warfare.

But when June 30 arrived, the airdrop bombing didn’t go as planned. The bomber missed his target by more than a third of a mile, so the bomb caused much less ship damage than anticipated.

The subsequent underwater bomb detonation didn’t go so well either.

It unexpectedly produced a spray of highly radioactive water that extensively contaminated everything it landed on. Naval inspectors couldn’t even return to the area to assess ship damage because of the threat of deadly radiation doses from the bomb’s “fallout” – the radioactivity produced by the explosion.

All future bomb testing was canceled until the military could evaluate what had gone wrong and come up with another testing strategy.

/>Atomic cloud formation from the Baker Day explosion over Bikini Lagoon. (Národní archiv)

And even more bombings to follow

The United States did not, however, abandon little Bikini. It had even bigger plans with bigger bombs in mind. Ultimately, there would be 23 Bikini test bombings, spread over 12 years, comparing different bomb sizes, before the United States finally moved nuclear bomb testing to other locations, leaving Bikini to recover as best it could.

The most dramatic change in the testing at Bikini occurred in 1954, when the bomb designs switched from fission to fusion mechanisms.

Fission bombs – the type dropped on Japan – explode when heavy elements like uranium split apart. Fusion bombs, in contrast, explode when light atoms like deuterium join together.

Fusion bombs, often called “hydrogen” or “thermonuclear” bombs, can produce much larger explosions.

The United States military learned about the power of fusion energy the hard way, when they first tested a fusion bomb on Bikini. Based on the expected size of the explosion, a swath of the Pacific Ocean the size of Wisconsin was blockaded to protect ships from entering the fallout zone.

On March 1, 1954, the bomb detonated just as planned – but still there were a couple of problems.

The bomb turned out to be 1,100 times larger than the Hiroshima bomb, rather than the expected 450 times. And the prevailing westerly winds turned out to be stronger than meteorologists had predicted.

Výsledek? Widespread fallout contamination to islands hundreds of miles downwind from the test site and, consequently, high radiation exposures to the Marshall Islanders who lived on them.

/>The cruiser Pensacola's afterdeck, looking forward, showing damage inflicted during the Operation Crossroads atomic bomb tests at Bikini, in July of 1946. Men in the foreground are examining the remains of equipment placed on her deck to test the effects of the bomb explosion. Note the caution signs painted on the Grey Ghost's after eight-inch gun turret, presumably to reduce fire risks and prevent the taking of radioactive items as souvenirs. (Naval History and Heritage Command)

Dealing with the fallout, for decades

Three days after the detonation of the bomb, radioactive dust had settled on the ground of downwind islands to depths up to half an inch.

Natives from badly contaminated islands were evacuated to Kwajalein – an upwind, uncontaminated atoll that was home to a large U.S. military base – where their health status was assessed.

Residents of the Rongelap Atoll – Bikini’s downwind neighbor – received particularly high radiation doses. They had burns on their skin and depressed blood counts.

Islanders from other atolls did not receive doses high enough to induce such symptoms. However, as I explain in my book “Strange Glow: The Story of Radiation,” even those who didn’t have any radiation sickness at the time received doses high enough to put them at increased cancer risk, particularly for thyroid cancers and leukemia.

What happened to the Marshall Islanders next is a sad story of their constant relocation from island to island, trying to avoid the radioactivity that lingered for decades.

Over the years following the testing, the Marshall Islanders living on the fallout-contaminated islands ended up breathing, absorbing, drinking and eating considerable amounts of radioactivity.

In the 1960s, cancers started to appear among the islanders.

For almost 50 years, the United States government studied their health and provided medical care. But the government study ended in 1998, and the islanders were then expected to find their own medical care and submit their radiation-related health bills to a Nuclear Claims Tribunal, in order to collect compensation.

/>"Baker Day" atomic bomb underwater explosion, seen from shore of Bikini Atoll, on July 25, 1946. (National Archives)

Marshall Islanders still waiting for justice

By 2009, the Nuclear Claims Tribunal, funded by Congress and overseen by Marshall Islands judges to pay compensation for radiation-related health and property claims, exhausted its allocated funds with $45.8 million in personal injury claims still owed the victims.

At present, about half of the valid claimants have died waiting for their compensation.

Congress shows no inclination to replenish the empty fund, so it’s unlikely the remaining survivors will ever see their money.

But if the Marshall Islanders cannot get financial compensation, perhaps they can still win a moral victory. They hope to force the United States and eight other nuclear weapons states into keeping another broken promise, this one made via the Treaty on the Non-Proliferation of Nuclear Weapons.

This international agreement between 191 sovereign nations entered into force in 1970 and was renewed indefinitely in 1995. It aims to prevent the spread of nuclear weapons and work toward disarmament.

In 2014, the Marshall Islands claimed that the nine nuclear-armed nations – China, Britain, France, India, Israel, North Korea, Pakistan, Russia and the United States – have not fulfilled their treaty obligations.

The Marshall Islanders are seeking legal action in the United Nations International Court of Justice in The Hague. They’ve asked the court to require these countries to take substantive action toward nuclear disarmament.

Despite the fact that India, North Korea, Israel and Pakistan are not among the 191 nations that are signatories of the treaty, the Marshall Islands’ suit still contends that these four nations “have the obligation under customary international law to pursue [disarmament] negotiations in good faith.”

The process is currently stalled due to jurisdictional squabbling. Regardless, experts in international law say the prospects for success through this David versus Goliath approach are slim.

But even if they don’t win in the courtroom, the Marshall Islands might shame these nations in the court of public opinion and draw new attention to the dire human consequences of nuclear weapons.

That in itself can be counted as a small victory, for a people who have seldom been on the winning side of anything. Time will tell how this all turns out, but more than 70 years since the first bomb test, the Marshall Islanders are well accustomed to waiting.

/>In this March 14, 1946, file photo, people wave farewell to their Bikini Atoll home from a Navy LST transporting them to a new home on Rongerik Atoll 109 miles away. (Clarence Hamm/AP)

Timothy J. Jorgensen is associate professor of Radiation Medicine, and Director of the Health Physics and Radiation Protection Graduate Program, at Georgetown University. His scientific expertise is in radiation biology, cancer epidemiology, and public health.

He is board certified in public health by the National Board of Public Health Examiners (NBPHE). He serves on the National Council on Radiation Protection (NCRP), he chairs the Georgetown University Radiation Safety Committee, and he is an associate in the Epidemiology Department at the Bloomberg School of Public Health at the Johns Hopkins University. His scientific interests include the genetic determinants of cellular radiation resistance, and the genes that modify the risk of cancer.


Podívejte se na video: DĚSIVÉ A NEZACHYTITELNÉ! (Smět 2022).