Historie podcastů

El Tajín — Veracruz — Mexiko

El Tajín — Veracruz — Mexiko


We are searching data for your request:

Forums and discussions:
Manuals and reference books:
Data from registers:
Wait the end of the search in all databases.
Upon completion, a link will appear to access the found materials.

>

El Tajín je předkolumbovská archeologická lokalita a jedno z největších a nejvýznamnějších měst klasické éry Mezoameriky. Součástí klasické veracruzské kultury. Archeologické naleziště znají místní Totonacové, jejichž předkové možná město také stavěli, jako El Tajín, což prý znamenalo „hrom nebo blesk“. S tím souvisí i jejich víra, že v ruinách stále žije dvanáct starých bouřkových božstev, známých jako Tajín.
El Tajín byl zapsán jako místo světového dědictví v roce 1992 kvůli svému historickému významu a architektuře a inženýrství. "Jeho architektura, která je v Mezoamerice jedinečná, se vyznačuje propracovanými vyřezávanými reliéfy na sloupech a vlysem. 'Pyramida výklenků', mistrovské dílo starověké mexické a americké architektury, odhaluje astronomický a symbolický význam budov." Tato stránka je jednou z nejdůležitějších v Mexiku a nejdůležitější ve státě Veracruz.
Lidé Totonaců žili v době příchodu Španělů v roce 1519 ve východních pobřežních a horských oblastech Mexika. Dnes žijí ve státech Veracruz, Puebla a Hidalgo. Jsou jedním z možných stavitelů předkolumbovského města El Tajín a dále udržované čtvrti v Teotihuacánu.

Toto video jsem vytvořil pomocí editoru videa YouTube (http://www.youtube.com/editor)


Tajín znamená Ciudad del trueno en el idioma totonaco. [2] Se piensa que Tajín también fue el nombre de algún dios totonaco, si bien tal como sucede con muchos sitios arqueológicos es poco pravděpodobné que ese fuera su nombre en aquel tiempo.

Nachází se ve výšce 120 m od Cazones y Tecolutla. Jedná se o tropické tropické klima s průměrnou teplotou média 25,3 ° C a průměrem média srážky 2004556 mm. Nejčastěji se vyskytují nežádoucí účinky, konstituce por árboles que pierden sus hojas durante la época invernal. A 7 kilómetros de Papantla de Olarte, Veracruz y a 16 kilómetros de la Ciudad de Poza Rica de Hidalgo, Veracruz, por la carretera Canoas - Martínez de la Torre.

Pravděpodobná výstavba tajných úkolů, které mohou mít vliv na další význam I. En el Período Clásico mesoamericano temprano el Tajín mostró vliv na Teotihuacan tal y como se puede observar en el urbanismo, la arquitectura, la pintura, la escultura y la cerámica [4 ] Mientras que en el Posclásico mostró influenza maya.

Decadencia de Tajín Editar

Dosáhli jste úplného souhrnu, abyste dosáhli toho, že dosáhnete všech dob XVI., Abyste získali jistou fue destruida, která by mohla znamenat utajení existující por par par siglos.

El Tajín fue la ciudad more grande de la costa norte del golfo de México y dominó el teritorium limitado por las cuencas de los ríos Tecolutla y Cazones, entre 650 y 950 dC Los gobernantes d esta capital extendieron su hegemonía desde el somontano de la Sierra Madre Orientální ceny se odehrávají v golfových hřištích, ve skutečnosti jsou k dispozici na Puebla y Veracruz.

V roce 1785 navštívil Diego Ruiz své hlavní popisy základních situací, jejichž realizace neproběhla inspekcí autobusových linek. [5] En el siglo XIX el sitio fue visitado por Guillermo Dupaix, Alexander von Humboldt y Carl Nebel, quienes publicaron sus notas sobre el lugar.

Los primos arqueólogos que llegaron al lugar en el siglo XX incluyeron Teobert Maler, Eduard Georg Seler, Francisco del Paso y Troncoso y Herbert Spinden y Ellen. Con el descubrimiento de petróleo en la zona se construyeron carreteras a partir de la década de 1920 hasta la década de 1940. Esto permitió more investigaciónintensiva de la zona. En 1935-1938 le fue asignado a Agustín García Vega la limpieza y la exploración de la zona. Veškeré základní znalosti o celkovém počtu volných míst, které můžete získat při návštěvě Los Nichos. Základní údaje o vyšetřování pro José García Payón v letech 1943 až 1963. Mexické antropologické a historické dějiny (INAH), které nejsou restauracemi del sitio de 1989 a 1992.

Aco ciadad precolombina se le dio el título de Patrimonio de la Humanidad, por considerar que es un testimonio excepcional de la grandeza de las culturas precolombinas de México y un ejemplo sobresaliente de su arquitectura. El 14 de diciembre de 1992 el sitio prehispánico de El Tajín, ubicado en la regionón norte del estado de Veracruz, fue inscrito como Bien Cultural en la Lista de Patrimonio Mundial de la Unesco. [6]

El urbanismo en El Tajín ha sido ampliamente estudiado por especialistas, tomando lineas de estudio de la identidad, arqueología del paisaje y teorías de expertos en el tema, tal es el caso del antropólogo López Austin, quien en su libro Los mitos del Tlacuache, Establece que: „… Bajo la costra de piedra y tierra de los cerros están las moradas de dioses y muertos, ámbitos de frescura y vegetación vedados al hombre (...) Las poblaciones serían, recíprocamente, réplicas de los cerros sagrados, y en ellas se erigirían las pirámides, montículos umělé en cuya cúspide habitarían los dioses… “[7]

La traza de El Tajín, refiere que esta urbe prehispánica fue konstrukce a orientace funkcí a la astronomie a jejich vztah ke konání paisaje. Naše hippotesis fue generada al notar la importancia de una montaña ubicada al este de la zona arqueológica, la cual se llama “el cerro de los mantenimientos”. Zvýraznění, posílení a zvýšení výkonu, zesílení pohoří, losování, ztráta času nebo 7 minut, 1 por cada cuerpo. Všechny naše portréty se mohou pochlubit dokonalými prvky, které se mohou týkat každého z nás, kteří se těší na svůj život, ať už se jedná o jakkoli, ale o to více, než o rok později, o jeden kalendář kalendáře, o který se staráš, o co jde de la siembra, por lo que las personas de esta ciudad prehispánica, colocaron altares en la parte media y alta del cerro de los mantenimientos, para veneración del dios. [8] [9]


Znovuobjevení ztraceného města El Tajín

El Tajín je v polotropické vysočině a brzy ho zarostly stromy. Byl ukryt v husté džungli a byl odhalen až v roce 1785 vládním úředníkem hledajícím nelegální tabákové plantáže.

Maketa El Tajína (Dodd, G / Public Domain)

Zprávy o objevu ztraceného města vyvolaly senzaci, ale teprve ve 20. století bylo město vykopáno. Objev ropy otevřel oblast archeologům, kteří spolu s dalšími vyklidili džungli ze ztraceného města. K dnešnímu dni bylo prozkoumáno pouze 50% místa a pro ochranu mnoha ruin byl vyhlášen národním archeologickým parkem.


El Tajín — Veracruz — Mexiko - historie

El Taj n je předkolumbovská archeologická lokalita a jedno z největších a nejvýznamnějších měst klasické éry Střední Ameriky. El Taj n, část klasické veracruzské kultury, vzkvétala v letech 600 až 1200 n. L. A během této doby bylo postaveno mnoho chrámů, paláců, míčových hřišť a pyramid. [1] Od chvíle, kdy město padlo, v roce 1230, do roku 1785, se zdá, že žádný Evropan o jeho existenci nevěděl, dokud vládní inspektor nenarazil na pyramidu výklenků. [2]

El Taj n byl kvůli svému kulturnímu významu a architektuře v roce 1992 jmenován místem světového dědictví. [3] Tato architektura zahrnuje použití dekorativních výklenků a cementu ve formách neznámých ve zbytku Střední Ameriky. [4] Jeho nejznámější památkou je Pyramida výklenků, ale mezi další významné památky patří Arroyo Group, Severní a Jižní Ballcourts a paláce Taj n Chico. [5] Na tomto místě bylo objeveno celkem 20 míčových hřišť (poslední 3 byly objeveny v březnu 2013). [6] Od sedmdesátých let minulého století je El Tajin nejvýznamnějším archeologickým nalezištěm ve Veracruzu pro turisty, které ročně přiláká přes 650 000 návštěvníků. [7]

http://mirevistaveracruz.com/wp-content/uploads/2012/12/tajin.jpg
http://filtermexico.com/wp-content/uploads/2013/01/Cumbre-tajin-2.jpg
http://cjaronu.files.wordpress.com/2011/09/tajin.jpg
http://3.bp.blogspot.com/-ti96mdTn7P4/T61nY5ZYB9I/AAAAAAAABX8/xz7UQ1Ed0r8/s1600/greca%2Besc_chica%2Bbldg.JPG
http://www.impactony.com/wp-content/uploads/2013/03/Bankoboev.Ru_el_tajin_ruins_the_nichos_pyramid_mex ico.jpg
http://i.images.cdn.fotopedia.com/flickr-2284932154-hd/World_Heritage_Sites/America/North_America/Mexico/El_Tajin_Pre-Hispanic_City/El_Tajin_042.jpg

http://commondatastorage.googleapis.com/static.panoramio.com/photos/original/94163.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/cd/El_Taj%C3%ADn_1.jpg
http://mirevistaveracruz.com/wp-content/uploads/2013/01/TAJIN.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/72/Ruins_of_El_Taj%C3%ADn_2.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/5b/El_Tajin_Ballcourt_Mural_%28Tom_Aleto%29.jpg
http://www.zonaturistica.com/blog/wp-content/uploads/2012/12/2130312023211u.jpg
http://www.mexicodesconocido.com.mx/assets/images/destinos/el%20tajin/piramide_nichos_el_tajin.jpg

Teotihuacan, Estado de M xico, Mexiko

Teotihuac n [1] [teotiwa'kan] bylo město v předkolumbovské Americe. V době, kdy to bylo nejvíce obydlené, to bylo největší známé město tam. To bylo zhruba od 1. století do zhruba 5. století.

Civilizace a kultura žijící kolem tohoto města se také nazývá Teotihuac n. Jeho důležitou pozici lze vidět na různých místech ve Veracruzu a oblasti ovládané mayskou civilizací.
Město je vzdáleno asi 40 km od Mexico City ve státě Mexiko. Je to asi 83 km na povrchu. V roce 1987 byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.

http://lagruta.mx/wp-content/uploads/2011/09/tehotihuacan.jpg
http://goista.com/wp-content/uploads/2013/11/Teotihuacan-Pyramid.jpg
http://farm1.staticflickr.com/46/430908420_1d797522a5_b.jpg
http://www.aerialarchives.com/stock/img/AHLB2282.jpg
http://img163.imageshack.us/img163/5595/teotihuacanmexicop10006.jpg
http://www.nationalgeographic.com/history/ancient/images/sw/moon-pyramid-1066219-sw.jpg
http://www.shunya.net/Pictures/Mexico/mexico02/Teotihuacan/Teotihuacan1.jpg
http://360cities.s3.amazonaws.com/pano/jan-vrsinsky/00177305_IMG-5205--2--3Adjust-Panorama-jpg/equirect_crop/4.jpg
http://i1.trekearth.com/photos/13735/teotihuacan-2_web.jpg
http://farm4.static.flickr.com/3452/3989179314_7d30c96236_z.jpg
http://farm4.static.flickr.com/3001/2812445338_9d23d11859.jpg
http://farm1.static.flickr.com/6/7951306_e82db78ecc_z.jpg?zz=1
http://www.delange.org/Teo3/Dsc00347b.jpg

http://farm6.static.flickr.com/5068/5837582415_b0a697f56c_z.jpg
http://farm6.static.flickr.com/5189/5837580591_e2fb3c54a3_z.jpg
http://www.google.com/url?source=imgres&ct=img&q=http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/a5/Tepantitla_Mountain_Stream_mural_Teotihuacan_(Luis _Tello) .jpg/800px-Tepantitla_Mountain Luis _Tello) .jpg & ampsa = X & ampei = Uu8EToi_DerN0AHaqqCBDQ & ampved = 0CAQQ8wc4DA & ampusg = AFQjCNETuZxfN__ION8Oqh8tMUQLAkKmYg
http://farm4.static.flickr.com/3557/5837577223_cb0eb5a978_z.jpg
http://3.bp.blogspot.com/_aECUpygjyLE/TUrwGyUuR-I/AAAAAAAACtc/YeXmcN9F55c/s640/2-.jpg

http://viajandoandamos.files.wordpress.com/2010/08/teotihuacan.jpg
http://vang.blob.core.windows.net/images/2013/04/22/robot-teotihuacan-45.jpg
http://4.bp.blogspot.com/-cVlJqLTiPgc/UYFv3-EUURI/AAAAAAAABmA/71gDCgPw6Fk/s1600/5.JPG

Neolitické Orkneje
Před pěti tisíci lety na dalekém severu Skotska začali prehistoričtí lidé z Orknejských ostrovů stavět z kamene nějaké mimořádné památky. The Heart of Neolithic Orkney je řada významných domácích a rituálních památek. Leží v širší archeologické krajině bohaté na pozůstatky jak z neolitu, tak z mnoha pozdějších období orkadiánské historie.


El Tajin, z Veracruzu a zpět

Ruiny El Tajin jsou velkolepé, stojí za návštěvu a veškerou chválu nahromaděnou na těchto webových stránkách. Moje paní a já jsme zůstali ve Veracruzu na prodloužený víkend a tento denní výlet jsme uskutečnili následovně:

Centrální autobusové nádraží Veracruz (la central de autobuses) se nachází na hlavním důkladném jízdném Salvador Diaz Miron, naproti Auditorio Benito Juarez, mezi křižovatkami Marcelino Tuero Molina a Orizaba. Počítadlo jízdenek na dálkovou autobusovou linku první třídy ADO (Autobuses de Oriente) je spolu s dalšími linkami na straně Miron Blvd. V zadní části stanice u ulice La Fragua jsou přepážky na jízdenky pro linky druhé třídy (místní).

ADO jede z Veracruzu do Papantly (nejbližší město El Tajin) v 7:00 a v 10:00 (ráno). Zpáteční odlety z terminálu ADO Papantla jsou v 15:25, 17:10 a 17:25 (15:25, 17:10 a 17:25). Jízdenky si můžete zakoupit předem nebo v den cesty. Cesta 270 km trvá čtyři hodiny, včetně dvou nebo tří zastávek na cestě. Autobus má asi 100 míst k sezení (a koupelnu) a přidělené sezení. Velmi přátelský pultový personál vám umožní vybrat z obrazovky počítače váš itinerář a výběr míst. Zaplatil jsem jízdné 200 pesos na osobu v každém směru, tj. 800 pesos za dvě osoby tam a zpět.

Popadli jsme šálek kávy a pytel sušenek v čekárně terminálu a nastoupili do čistého a moderního autobusu k odjezdu včas. Pohodlná sklopná sedadla, video a hudební zábava, individuální ovládání hlasitosti, osvětlení a vzduchu. Cesta vás vezme po pobřeží asi tři hodiny, pak jednu hodinu po souši. Řidič autobusu byl velmi bezpečný a dobře informovaný o trase. Ke všem vrcholům bylo přistupováno opatrně a projíždějící kamiony bezpečným a rychlým způsobem. Byl jsem ohromen řidičem (seděli jsme v první řadě).
Přijíždějící do Papantly v 11, & quot; nepravidelný & quot; červenobílý taxík nás odvezl z terminálu rušným městem, matoucími ulicemi a venkovskými silnicemi na místo El Tajin. Cena jízdného byla 50 pesos za 15 minut jízdy. Ujasněte si jízdné, než vstoupíte do taxíku!

El Tajin vás vítá s Volardores z Papantly. Pokud budete sledovat jejich velkolepý let, postarají se o to, abyste & quot; darovali & quot; svých 30 pesos. Ignorovali jsme nespočet prodejců a stánků u vchodu. Všichni prodávají stejné věci a není to nijak zvlášť jedinečné ani umělecké. Na stránky El Tajin se platí vstupné 57 pesos p.p. a hotovostní pravidla.
Strávili jsme asi čtyři hodiny procházkou po pozemku. Pyramidy, chrámy a míčové kurty jsou opět docela fascinující. Areál je dobře udržovaný a obklopený džunglovým lesem. V okolí nejsou žádní otravní prodejci! Majestátnost El Tajin se rovná ostatním skvělým mezoamerickým stránkám. Související muzeum je na exponáty dost krátké na 15minutovou návštěvu. Součástí komplexu je dobré sociální zařízení a restaurace. Venku bude o vaši chuť k jídlu bojovat asi tucet restaurací Palapa.

Pokud u vchodu nečeká žádný taxík, projděte se čtvrt míle dolů na hlavní silnici, kde je diagonálně přes ulici stanoviště taxíků. Cena zpátečního taxi do terminálu ADO Papantla byla náhle stanovena na 100 pesos, ale to jsme rychle vyjednávali. Ujistěte se, že zadáte & quot; autobusový terminálADO & quot; protože ve městě se zdá být jiný autobusový terminál - pro místní linky. Opět včasný odjezd autobusu 17:10. Vaše rezervované místo na vás čeká, plné ležení v režimu spánku, když míříte na západ slunce, sledujete další film, kontrolujete 200 pořízených snímků nebo odkládáte zvuk.

Zpět do Veracruzu jsme dorazili hladoví kolem 21:00 (21:00). Podél ulice Orizaba se nachází několik ekonomik typu cocinas s dírou ve zdi. Lákavá vůně pečeného masa nás nalákala do jednoho z nich (s jasně zelenými plastovými židlemi) a hodovali jsme na tacos al pastor, smažili jitrocele a zapíjeli několika pivy. To bylo rustikální - a dobré. 110 pesos bylo nejlepší hodnotou jídla během naší cesty.

Dobře vyživení jsme zamířili zpět do našeho hotelu Delfines (viz samostatná recenze). Ano, byla tma, pozdě a my jsme procházeli pravidelnými čtvrtěmi - mimo vyšlapané turistické stezky, dobře osvětlené bulváry nebo policejní/vojenské hlídky. Cítili jsme se v bezpečí. Nejrizikovější věcí je nerovný povrch bočních procházek!

PS: snadnost cestování a celkové náklady zaplacené za tento autobusový jednodenní výlet se velmi dobře srovnávají s poplatky organizovaných cestovních kanceláří a rozhodně překonávají vzrušení z pronájmu vlastního auta (s plným pojištěním) a ujetí vzdálenosti ráno a znovu v večer (tma !!).


  • The Jízda na kole Rosarito-Ensenada dvakrát ročně v dubnu a říjnu, je “zábavná jízda ” 80 km (50 mil) podél pobřeží a několik mil ve vnitrozemí. Jízdy, která končí cervezami (pivem) v Ensenadě, se účastní až 10 000 jezdců.
  • California Motorsport Adventours Terénní dobrodružné výlety pro lidi všech jezdeckých schopností. Vítáni jsou všichni: rodiny, páry, přátelé, jednotlivci, bakalářské a firemní skupiny. K dispozici jsou také celodenní výlety nebo delší výlety. Projeďte se dunami a pak si užijte dobrodružnou prohlídku s průvodcem po okolních horských stezkách. Pro rezervaci kontaktujte kancelář.

Pokud jedete do Rosarita za jídlem, musíte se zastavit v Puerto Nuevo, které se nachází pouhých 8 minut jižně od Rosarita. Toto malé městečko nabízí více než 35 restaurací, kde všechny podávají humry. Tento styl humra najdete v celé Baji s názvem “Puerto Nuevo Style ”

La Flor de Michoacan, na severní straně města na Benito Juarez, má u turistů i místních zaslouženou pověst. Tato restaurace je známá svými večeřemi z karnit (vepřové a smažené vepřové maso) servírované v rodinném stylu s rýží, fazolemi, pico de gallo, čerstvým guacamolem a v páře, čerstvými tortillami zabalenými do látky a podávanými v košíku. V restauraci je také plný bar a podávají se zde margarity ze skutečných jahod. Talíře Carnitas se podávají dvěma různými způsoby. Smíšené vepřové maso obsahuje dršťky a další kousky, z nichž mnohé nejsou chutné. Pokud jste to vy, vydělte pár dolarů navíc a získejte masové vepřové maso. Bude pro vás těžké utratit více než 10 USD na osobu, dokonce is džbánem nebo dvěma margaritami. Budovu je těžké přehlédnout, impozantní cihlová stavba na rohu se stopkou. Nahoře hledejte slovo “CARNITAS ”.

  • Kavárna Cha Cha , Km.31 Blvd. Popotla, La Barca, Rosarito Beach. (2 míle jižně od hotelu Rosarito Beach.) 7:00-16:00. Rosarito a místo#8217, kde si můžete vychutnat jídlo, kávu, dezerty, lidi a hudbu. Take out a dodání k dispozici. Pondělí neděle .

Čerstvé mořské plody přímo z lodi, vydejte se na jih po staré silnici, ve studiích Fox se na jižní straně komplexu nachází rybářská vesnice, asi dvacet restaurací, spousta místních a provoz v neděli! Zaparkujte na hlavní silnici a vejděte dovnitř. Jídlo je velmi dobré, ale pokud očekáváte americké standardy restaurací, uvědomte si, jste v Mexiku. Projděte se, nevstupujte do prvního, spousta anglicky mluvících deportovaných Mexičanů, kteří se vás snaží dostat do své restaurace.

  • Mongolský gril , Carretera Libre Tij-Ens Km.30 (2 míle jižně od Rosarito Beach Hotel). 11:30-20:30 Mongolské BBQ (vyberte si maso, čerstvou zeleninu a koření). Týdenní speciality jako korejské tacos a thajské kokosové kari s kuřecím masem, krevetami a bambusovými výhonky. 6,75 USD + daň.
  • Italská restaurace Nonnies , Km. 31,5 Blvd. Popotla, La Barca, Popotla (4 km jižně od hotelu Rosarito Beach). 11 am – 20 pm. Chutné, za rozumnou cenu! Špagety a masové kuličky, fettucin, pizza, saláty a skvělý výhled! Zavolejte předem a objednejte se a#8211 bude vaše jídlo připraveno, až dorazíte. Otevřeno od úterý do neděle. Otevřeno na “Jarní přestávka rychle ” Pá, So, Ne v 7:00 ekonomicky.

Historie města Puerto Nuevo – v 50. a na počátku 60. let to byla malá rybářská vesnice, kde se Američané setkávali s místními průvodci na billboardu mimo silnici. Ten billboard byl pro Newport Cigaretts – Puerto Nuevo je Newport ve španělštině. Toto je pravděpodobně odvození názvu. Jednoho dne manželka rybáře, který začal vařit ryby, její manžel a jeho klienti chytili … a restaurační podnik byl na světě. Tato původní restaurace je známá jako #2 (to souvisí se systémem číslování šarží) #1 byla druhá restaurace ve městě. Ve městě je také 8 restaurací s názvem Ortegas. Jsou příbuzní a konkurence není tak přátelská. Puerto Nuevo je zábavná zastávka – humr je dobrý – a máte spoustu možností pro jídlo, nakupování a sledování lidí!


Lightning Gods and Feathered Serpents

Sdílejte tuto knihu

První rozsáhlé zpracování ikonografie zobrazené na veřejných památkách ve významném mezoamerickém městě ve Veracruzu v Mexiku za více než třicet let.

El Tajín, starobylé mezoamerické hlavní město v mexickém Veracruzu, je již dlouho obdivováno pro své ohromující pyramidy a míčová hřiště zdobená rozsáhlými sochařskými programy. Přesto jedinečnost města jako jediného centra v regionu s takovým bohatstvím sochařství a jemné architektury brání pokusům o jeho pevnější zařazení do kontextu mezoamerické historie. Ve hře Lightning Gods and Feathered Serpents se Rex Koontz ujal prvního rozsáhlého zpracování ikonografie El Tajína po více než třiceti letech, což nám umožnilo nahlédnout do jejích obrazů v širším mezoamerickém kontextu rostoucích hlavních měst a nových elit v období zásadních historických transformací.

Koontz se zaměřuje na tři hlavní architektonické prvky - soubor Pyramid of the Niches/Central Plaza, South Ballcourt a Mound of the Building Columns - a zkoumá významy jejich sochy a jak by tyto významy prožívalo konkrétní publikum. Koontz zjišťuje, že ikonografie El Tajína odhaluje mnoho o tom, jak byly motivy a elitní obřady vyrůstající z klasického období přeneseny do pozdějších mezoamerických národů, protože kultury se soustředily na Teotihuacan a Mayové se stali nesčetnými městskými státy raného postklasického období.

Přezkoumáním ikonografie soch, které jsou dlouho v záznamu, a představením důležitých nových památek a souvislostí, Lightning Gods a Feathered Serpents jasně demonstrují četná ikonografická spojení El Tajína s jinými oblastmi Mezoameriky a zároveň zkoumají její kořeny v domorodé kultuře nížin Perského zálivu jehož obrysy se objevují až nyní. Současně začíná odhalovat do značné míry ignorovanou regionální uměleckou kulturu, jejíž vrcholným úspěchem je Tajín.

  • Poděkování
  • 1. Blíží se El Tajín
  • 2. Pyramida výklenků
  • 3. Božský Ballcourt
  • 4. Tajínský dvůr: Mohyla stavebních sloupů
  • 5. Diváci a božstva v El Tajín
  • Poznámky
  • Bibliografie
  • Index

Rex Koontz je docentem dějin umění na univerzitě v Houstonu. Vydal dvě předchozí knihy Krajina a moc ve starověké Mezoamerice (s Kathryn Reese-Taylor a Annabeth Headrick) a Mexiko: Od Olméků k Aztékům (páté vydání s Michaelem D. Coem).

El Tajín bylo starobylé hlavní město rozsáhlé nížinné mezoamerické říše ve druhé polovině prvního tisíciletí našeho letopočtu. Tato stránka je možná nejlépe známá pro svou elegantní výklenkovou architekturu, která se nachází v hojnosti v pyramidách a dalších strukturách, které tvořily monumentální jádro města. První mezi těmito dalšími strukturami byla zděná kuličková hřiště pro hraní mezoamerické gumové míčové hry a učenci dlouho zkoumali bohatou ikonografii těchto kurtů, aby našli stopy po smyslu a funkci tohoto ritualizovaného sportu. Navzdory zájmu o základní aspekty města nebylo místo El Tajína v mezoamerické historii dobře definováno.

Jedinečnost stránek brání pokusům o pevnější umístění v kontextu mezoamerické historie. El Tajín bylo během zenitu největším městem v regionu (Wilkerson 1999: 113-116) a také jediným centrem s tak bohatým sochařstvím a jemnou architekturou. Na rozdíl od mnoha velkých měst, která tvořila současnou oblast Mayů na jihu, byl El Tajín městem odděleným, s vazbami na jižnější oblasti nížin Perského zálivu, ale bez regionů v tomto regionu (Kampen 1972 Pascual Soto 1990 porovnat Proskouriakoff 1954: 84- 87). Menší lokality v celé oblasti napodobovaly v omezeném měřítku tajínský architektonický styl (Palacios 1926 Jiménez Lara 1991 Pascual Soto 1998: 25-28), ale žádný z nich neměl ani významný zlomek veřejného umění produkovaného v hlavním městě. Důležité nedávné studie (Ringle 2004 López Austin a López Luján 2000 Smith a Berdan 2003) začaly osvětlovat meziregionální sítě umění, obchodu a politiky, které v daném období fungovaly, ale tyto studie teprve budou systematicky začleněny do studií samotného webu. Konečně, až na některé klíčové výjimky (např. Taube 1988), byly studie tajínských obrazů mimo hřiště méně úspěšné než výše uvedené studie obrazů míče. Úkolem tohoto svazku je spojit ikonografické studie, které poukazují na místo El Tajína ve větším mezoamerickém světě, ačkoli to lze provést pouze tehdy, když se veřejné snímky jako celek začnou lépe soustředit, a to jak uvnitř, tak vně hřiště. Je to dvojí pohyb, tedy - interně, k jemnějšímu čtení hlavních veřejných obrazů jako soudržného souboru prohlášení, a externě k lepšímu porozumění veřejnému obrazu jiných elit, se kterými El Tajín interagoval - což dává tento svazek má svou zvláštní logiku.

Starobylé město El Tajín leží v kopcích severozápadní nížiny Perského zálivu, pouhých 40 mil od Mexického zálivu na východě a o něco větší vzdálenost od podhůří Sierra Madre na západ (obr. 1.1) . Toto místo leží v mezích Střední Ameriky, oblasti složitých předkolumbovských civilizací, která sahá od jižní poloviny Mexika přes Guatemalu a Belize až po západní části Hondurasu a Salvadoru. Mezi prvky, které charakterizují tuto kulturní oblast, patří pyramidy a monumentální sochařství v centru měst. El Tajín obsahuje právě tak komplexní monumentální jádrovou oblast s velkým množstvím působivé architektury broušeného kamene spolu se složitou plastikou a malbou, které svědčí o mezoamerickém městě.

V jádru bylo nalezeno jedenáct míčových hřišť, dalších šest v blízkém okolí. Mnoho, ne-li všechny z nich byly používány během Tajínova apogea (asi 650–1 000 n. L.). Do této doby hrají Mesoameričané nějakou formu míčové hry po dobu nejméně dvou tisíciletí (Hill a Clark 2001 Ortíz C. a kol. 1997), takže hraní míčů není tím, čím by se El Tajín odlišoval. Koncentrace soudů v jednom městském centru je však neobvyklá a staví místo vedle několika dalších mezoamerických měst. Vzhledem k množství energie věnované výstavbě a výzdobě zděných kurtů není pochyb o tom, že míčová hra a okolní obřady byly ústředním bodem městské elity.

Je vyzdobeno několik tajínských míčových hřišť a na centrálním dvoře je jedna z nejbohatších sbírek soch z baletu v celé Střední Americe. Ikonografie těchto centrálních dvorních panelů byla zásadní pro vědce studující míčovou hru v této oblasti a v celé Střední Americe, poskytující základní informace o hlavních předmětech spojených se hrou (Ekholm 1949) a také obětních obřadech kolem hry (Tozzer 1957 Knauth 1961 ). Přestože izolované detaily z těchto panelů dobře posloužily jako srovnávací materiál pro větší mezoamerické ikonografické vzory, jakékoli čtení souboru panelů jako souvislé narativní série je stále sporné, problém, který bude plně rozebrán v kapitole 3.

Počínaje sedmým stoletím a pokračuje až do jedenáctého, El Tajín sloužil jako hlavní středoamerické hlavní město v oblasti, která byla dříve okrajová pro městskou tradici regionu (Brüggemann 1993 Wilkerson 2001a Daneels 2002: 659). Během stejného období se dříve periferní oblasti po celé západní Mezoamerice staly významnými centry obchodu a politické moci. Tato nově objevená síla byla oznámena ve formě monumentální architektury a umění. V tomto je veřejná socha El Tajína typická a je třeba ji vidět v širším kontextu změn mezoamerické politické a sociální krajiny, ke kterým v tomto období dochází.

Období El Tajínova apogee odpovídá úpadku Teotihuacanu, hlavního městského centra první poloviny prvního tisíciletí našeho letopočtu. Slábnutí moci Teotihuacanu iniciovalo vlny politického, sociálního a ekonomického přeskupení v celé Mezoamerice v období 650-900/1000 n. L., Zde nazývané Epiclassic (Pasztory 1978: 15-21 Millon 1988 Diehl a Berlo 1989 Coggins 2002: 43-45 Braswell 2003). Mnoho učenců poukázalo na význam El Tajína v epiklasickém období (Jiménez Moreno 1959 Webb 1978 Diehl a Berlo 1989 Smith a Berdan 2003), kdy to bylo jedno z několika regionálních center, která zaznamenala prudký nárůst aktivity, když síla Teotihuacanu ubývala. Rekonstituce mezoamerického světa po úpadku Teotihuacánu zůstává jednou z hlavních otázek mezoamerické historie, ale klíčová role El Tajína v tomto procesu není pochyb.

Nedávné stipendium na Mesoamerican Epiclassic zdůraznilo výstavbu elitních sítí, které nahradily starý řád Teotihuacan (Ringle et al. 1998 Ringle 2004 López Austin a López Luján 1999, 2000 Smith a Berdan 2003: 25). Povaha těchto sítí je stále předmětem diskuse, ale je zřejmé, že jedním z klíčových aspektů byla prezentace komplexních veřejných prohlášení v městském centru hlásajících tyto nové elity a systémy, které je legitimovaly (Nagao 1989). Je velmi zajímavé, že významná část symboliky byla sdílena mezi mnoho z těchto elit, zatímco umění a architektuře byla vnucena určitá regionální identita. To platí pro El Tajín, protože v té době je to o několika dalších hlavních městech ve Střední Americe (Diehl a Berlo 1989 Ringle 2004).

Výzdoba těchto městských center byla přirovnávána k politickým billboardům, ale toto je statická charakteristika dynamické oblasti s četnými obřady, které tyto prostory oživují a interagují s trvale vytesanými zprávami na budovách (Fox 1996 Kowalski 1999: 11) . Tyto vytvarované příběhy se zabývají především představením různých rituálů, které se odehrávají ve stejných prostorách. El Tajín je obzvláště bohatý na narativní sochařství, které přímo hovoří o prezentaci těchto obřadů. V tomto ohledu je veřejná socha města podobná současnému veřejnému umění a psaní Mayů (Schele a Miller 1986 Reents-Budet 1989 Stuart 1998). To znamená, že prezentace rituálu na veřejných památkách El Tajína by neměla být koncipována jako pouhá reflexe rituální praxe. Recent scholarship on Mesoamerican ritual imagery reminds us that many choices were made as to which rituals were to be depicted and how (Quiñones Keber 2002 Herring 2005:42-45), decisions that should be kept in mind as we examine El Tajín's imagery of ritual throughout this book (see especially Chapter 5).

If we are to see El Tajín in the context of the Epiclassic period in Mesoamerica, then it may be helpful to explore how we came to think of the Epiclassic as a period and what are perceived as its major characteristics. Many Mesoamerican scholars, and virtually all those working in the Maya area, use the terms "Late Classic" and "Terminal Classic" to refer to the period under discussion. This works well in the Maya area, where there is a much stronger continuity between the first and second half of the millennium, with only the "Terminal Classic" (ca. AD 800-1000) seen as the sort of disruptive period normally associated with the Epiclassic to the west. Radical changes in settlement, trade, and style patterns happened earlier in western Mesoamerica, however, with major shifts beginning by the sixth to seventh centuries AD. The rise of El Tajín as a key center was one of these shifts, and the Epiclassic may be best characterized as the period in which these transformations came into being and matured throughout much of western Mesoamerica.

Initially the Epiclassic was seen as a transitional period between the peaceful, theocratic Classic (to ca. AD 650) and the more militaristic Postclassic (after ca. AD 900 Jiménez Moreno 1959). Later scholarship, however, has shown conclusively that the Classic period was not without militarism and conflict, suggesting that if the Epiclassic was transitional, the transition was not between periods of peace and conflict. Thus while it was clear that settlement, stylistic, and other patterns shifted during this period, there was no longer a grand historical narrative to make sense of these changes. More recently, Webb (1978) proposed that trade, not conflict, was at the heart of the Epiclassic transformation: Classic societies traded items central to religious practice in a relatively peaceful setting, whereas Epiclassic capitals such as El Tajín were involved in more-militaristic trading ventures focusing more on secular or luxury trade items. The emphasis on Epiclassic trade among these emerging capitals, and its relation to militarism and other aspects of the period, continues to be a topic of debate (Ringle et al. 1998 Ringle 2004:213: Sugiura Yamamoto 2001).

Despite the importance of the Epiclassic context for the rise of El Tajín, the city did not exist only in the rather rarefied air of these rising Epiclassic capitals. It was the hub of a region that had long been inhabited but had remained largely peripheral to Mesoamerican history. While we know too little of this regional culture and its workings, strong evidence suggests that El Tajín built directly on the earlier regional culture (Wilkerson 1972 Pascual Soto 1998). In addition, we now have evidence for a regional sculptural tradition that is directly ancestral to the Epiclassic Tajín flowering. The regional context is an important consideration when examining the problem of style in El Tajín and its relation to other Epiclassic centers. Much has been written on the "eclectic" nature of Epiclassic art, with its ability to borrow both graphic practices and symbolism from throughout Mesoamerica (Kubler 1980 McVicker 1985 Nagao 1989). Although El Tajín may have appropriated a number of symbols circulating during the Epiclassic, the style employed, when viewed from the perspective of the earlier regional tradition, is largely an indigenous development and shows little if any of the conscious stylistic appropriations often cited for other Epiclassic capitals such as Cacaxtla and Xochicalco. This history of regional sculpture is presented in Chapter 3, while below we describe the center of the city as it was during Tajín's Epiclassic apogee.

Introduction to the Urban Core

The center of El Tajín (Fig. 1.2), which contains all the major architectural and sculptural programs, is located among the rolling hills that are typical of this part of the Veracruz lowlands. There is a steady decline in elevation from north to south, going from 200 to 140 m above sea level. The architects of the site artificially modified the upper portions of the monumental center to contain the Mound of the Building Columns and the Tajín Chico areas (García Payón 1954). The rest of the center, referred to as the lower monumental center, sits in the valley floor, which opens only to the south.

A wealth of sculpture adorned the buildings of the monumental center. This book focuses on the meanings of that sculpture and how those meanings would have been experienced by specific audiences. This is not to say that the book is a catalog of the literally hundreds of panels, stelae, and architectural friezes at the site. Two fine, complete catalogs have already been produced (Kampen 1972 Castillo Peña 1995), and there is little reason to go over yet again every sculpture in this fashion. Instead, this book treats at length the three richest, most important sculptural programs adorning what are widely regarded as the most important public spaces in the monumental center: the Pyramid of the Niches/Central Plaza ensemble, the South Ballcourt, and the Mound of the Building Columns complex (Fig. 1.2). In this respect the book is a sustained examination of a restricted set of ancient monuments. The majority of the book looks at what can be gleaned from the iconography of the sculptural programs in a reading of motifs, relations, and finally narratives.

A pre-Columbian person approaching El Tajín at its pinnacle would have seen a city of 15,000-30,000 people (Brüggemann 1991:104 Brüggemann et al. 1992:62) spread over 1,000 hectares or almost 4 square miles (Ortíz C. and Rodríguez 1999:103). At its center was a monumental ensemble of pyramids, ballcourts, and palaces that covered more than 10 percent of the city (Brüggemann 1991:81 Fig. 1.2) and was delimited by two small streams flowing from north to south, beginning on either side of the upper portion of the center. House mounds dating to Tajín's florescence ring the center, continuing into the hills that encircle the site (Krotser and Krotser 1973:181).

Much of the lower monumental center is organized into plazas formed by pyramids surrounding a central space. Just off these plazas, the builders of El Tajín placed one or more ballcourts. Eleven courts have now been documented for the monumental center, giving El Tajín one of the highest concentrations of ballcourts in Mesoamerica. All of these are found in the lower center in Tajín Chico, in the upper center, the buildings take on an administrative/ceremonial character (Sarro 2001). Many of these public buildings in both areas were decorated with full-figure sculptures, relief panels, and elaborate mural paintings. The corpus of art at the site is still growing, for the study of El Tajín is ongoing, and we are still discovering major sculptural pieces and even entire mural programs.

Only recently, in the last quarter century, have we been able to piece together a vision of the city. Early European and Mexican explorers did not consider El Tajín a city, but a single, isolated pyramid (Ruíz 1785). The Pyramid of the Niches, as it has come to be called, is indeed one of the most beautiful, elaborate, and important buildings at the site. Its architectural complexity entranced the world for more than a century after its discovery, with several famous European explorers producing renderings of the building (Fig. 1.3). The combination of niches constructed of numerous separate blocks of stone surmounted by an emphatically projecting cornice (the "flying cornice"), seen to greatest effect in this building, was to become the sine qua non of Tajín architectural style. Throughout the nineteenth century, the Pyramid of the Niches served as the sole major example of that style, while the culture from which the pyramid sprang, like the city that surrounded it, remained almost completely unknown. Given the paucity of archaeological information coming from the region and the lack of any other documentation apart from the growing number of decontextualized portable stone objects, this is hardly surprising. Even when archaeological investigations began in earnest in the first half of the twentieth century, the lack of a regional context for understanding El Tajín continued to be a major problem.

It is now clear that at the time of its apogee El Tajín would have been the largest and most populous urban center in the north-central Gulf lowlands (Wilkerson 1999 Brüggemann 2001a:377). As Tajín's power grew towards the beginning of the Epiclassic, other, smaller centers within 30 km of the site adopted the Tajín practice of building in stone, as well as its architectural style (Jiménez Lara 1991 Wilkerson 2001b:652), as did cities as much as 80 or 100 km to the west, such as Yohualichan on the flanks of the Sierra Madre (Fig. 1.1 Pascual Soto 1998:28-30). Kubler (1973) has posited that the niche and flying cornice, elements diagnostic for Tajín architecture, were marks of Tajín identity wherever they were found.

Throughout this region of Tajín architectural style, the ceramics used during this period are much like those found at El Tajín (García Payón 1971:532 Daneels 2004), suggesting that the architectural style signaled a deeper affiliation. The palma, an especially complex, portable carved stone object with decoration strongly reminiscent of Tajín art, also marks this region and joins it to the highland traditions just to the south, around Xalapa, Veracruz. Daneels (2004:421) has defined a ceramic sphere that encompasses this larger region but suggests that these ties were more general than those seen in the heartland of Tajín's architectural style. The art and material culture of these peripheral sites indicate close Tajín ties in some elements (e.g., painting styles and rites depicted), but they also exhibit important differences (different ceramic figurines and a lack of flying cornices in the architecture) that suggest less intimate political and social relationships (Headrick and Koontz 2006:195). This book will examine some of these relations as they reveal themselves in the iconography, but for the moment one can safely envisage the smaller corridor of Tajín-related architecture as the Tajín polity or realm, with the ancient city at its center as the capital (Fig. 1.1).

Although the Tajín realm may be relatively well defined on the basis of architecture and material culture, little is known about the people who inhabited that realm. Ceramics were the principal means used in the past to identify the Tajín people and have also been the chief evidence for dating the site and exploring its relationships with other Mesoamerican centers. All this is quite a bit for the ceramic evidence to bear, as we shall see, and it suggests that a close examination of the ceramics will be repaid with a better understanding of how El Tajín has been constituted as a culture.

Ceramics: The Dating and Ethnicity of Tajín

Wilfredo Du Solier (1939, 1945) published the first systematic studies of Tajín ceramics. His stratigraphy came from several test pits in the west part of the site (Du Solier 1945:148), especially from one midden found in the extreme west of the monumental center, near the arroyo (Du Solier 1939:25). All other observations seem to be based on surface finds and earlier collections. The fact that he was unable to systematically compare his test pit stratigraphy to the fill in buildings, leaving the latter to be dated on style and a priori assumptions about urban development, was a situation that plagued Tajín archaeology until the Proyecto Tajín's systematic study of the ceramic fill in six of the ballcourts in the late 1980s (Raesfeld 1990, 1992), and one that continues to plague buildings outside the ballcourt study.

Du Solier created type categories for both the sherds (1939:27-29) and the figurine heads (1939:36), which he was able to associate with specific areas of Tajín. These correlations have not been discussed since and may still prove to be interesting. For example, Du Solier associated Polished Black Relief ware with the Mound of the Building Columns, where he found "hundreds" of these relief vessels carved with the "13 Rabbit" glyph, which he interpreted as a date (1945:155-156). He associated "captive taking" vessels with Tajín Chico, as well as a certain type of Fine Orange ware with pre- and post-fire grooving that he found in the top portions of his trenches in the site's western extremities. It is largely on this evidence that Tajín Chico is placed late in the architectural sequence (1939:31).

To date the site, Du Solier created three rough stages of Tajín ceramics and concentrated on the outside relationships of the Polished Black ware to other sites in Mesoamerica. He saw a relationship between what he defined as early Polished Black with Teotihuacan II or early III ware. This connection was one of the main pieces of evidence used to date Tajín as a Classic period site, although as Brüggemann (2004) later pointed out, it ignored the larger context of the Tajín ceramics in favor of a simple correlation. Put another way, Du Solier had no proof that the Tajín ceramics were found in stratigraphic situations comparable to the Teotihuacan pieces. This problem would crop up each time a ceramic relationship with Teotihuacan was attempted. In a later essay, Du Solier (1945:190) posited that there was no direct Teotihuacan influence at Tajín, and that any characteristics of the former site were "passed through the sieve of Huastec culture" before arriving at Tajín.

Paula Krotser (in Krotser and Krotser 1973) extended Du Solier's typology, did more trenching to establish a ceramic sequence, and also performed an intensive surface collection. Again the attempt was made to link Teotihuacan and Tajín through the Polished Black ceramic type, called here Terrazas Lustroso. This study suffered from the same lack of context as Du Solier's (Brüggemann 1992a:29, 2004), namely that the Tajín ceramics were not found in contexts that showed other firm Teotihuacan relationships. Not only were they found in different stratigraphic contexts, but at Teotihuacan, these ceramics were a luxury ware, whereas at Tajín they were a domestic ware (Yarborough n.d. [1992]:244-245). More generally, Krotser was able to tie the ceramics of Tajín to both the Huastec and Totonac ceramic spheres, and she noted that close relationships existed between Tajín and the nearby lowland site of Las Higueras as well as the highland Puebla site of Xiuhtetelco (see also García Payón 1971:528). The former contains murals in a style that can now be seen as related to Tajín (Sánchez Bonilla 1992 Morante López 2005).

Krotser's ceramic work was done about 2 km south of the central monumental zone, in groups of house mounds that the author designated as somewhere between those of the common farmer and those of the city's highest elite. Through these important early investigations of the periphery of Tajín, done in conjunction with Ramón Krotser, the authors were able to demonstrate that El Tajín was truly urban and not a largely vacant ceremonial center. That said, the work did little to clarify the architectural sequence at the heart of the site.

At approximately the same time that the Krotsers were working south of the center, S. Jeffrey K. Wilkerson was exploring the nearby site of Santa Luisa, where he was able to construct the first complete ceramic sequence for the region and anchor it at least partially to radiocarbon dates (Wilkerson 1972, 1979, 1980, 1987a, 1990, 2001b). This regional chronology, in which the apogee of El Tajín is dated to the La Isla A (600-900) and La Isla B (900-1100) phases, has been critical to all later work in the region. Because Wilkerson could not correlate this information systematically with a large majority of the buildings at Tajín for lack of comparable material in good archaeological context, its usefulness remained marginal to constructing a chronology for the site proper.

Although the large amount of data on ceramics gathered in the 1960s and 1970s could not be applied to a chronology of monumental buildings at the site core, it was often used to defend or demolish hypotheses on the identity of the Tajín people. The great majority of scholarship on the city's inhabitants argued for one of two principal candidates: the Totonac (García Payón 1963) or the Huastec (Du Solier 1945 Wilkerson 1972, 1979). While north-central Veracruz sported a multiethnic population when the Spanish arrived, the Totonac were the dominant group in the area and thus the first candidates for building the much earlier city however, ceramics associated with the Totonac are distinctive polychromes that do not appear at Tajín until late in the sequence, thus disqualifying the Totonac as we know them archaeologically from founding the city. Despite the ceramic evidence indicating that the Totonac arrived late in the sequence, García Payón (1963) saw the proof of Totonac identity for Tajín in colonial accounts of the historical movements of the Totonacs into this area that claimed a much earlier arrival, in the middle of the Classic period (ca. AD 300-400). This is possible only if one posits the different ceramic assemblage at that time to also be Totonac, which is what García Payón did (1963:245). In short, the Totonac identity hypothesis has a very weak basis in the material evidence, and the colonial records on which it is based provide a shaky foundation (Ramírez Castilla 1995).

Using ceramic evidence instead of colonial records, Wilkerson constructed an important argument for El Tajín as a Huastec site. He noted, as did Du Solier before him, that several very early (ca. 1000-300 BC) ceramic styles and figurine types are shared between the Tajín region and the area immediately to the north (Wilkerson 1979:40-41). This northern Gulf region has long been associated with the Huastec Maya, and it was hypothesized that these northern ties indicated a deep stratum of Huastec culture in the Tajín region. Recent archaeological finds in the Nautla River valley just to the south of Tajín have significantly changed this view of early Tajín affiliations. It is now clear that by ca. 300 BC a culture separate from that to the north had developed in the Tajín region and Nautla Valley (Wilkerson 1994, 2001a). By Tajín's Epiclassic apogee, the Huastec area to the north was a distinct ceramic sphere (Daneels 2004:421). Thus neither the Huastec nor the Totonac have definitive claims to the culture of Tajín.

Although it is difficult to assign a specific language or ethnic identity to El Tajín, the archaeological and artistic evidence is more easily related to other regions and spheres. As noted above, regional architectural styles and ceramic assemblages indicate a close-knit north-central Gulf lowland sphere during the period of Tajín's apogee. Fundamental traits of the Tajín art style indicate even wider Gulf relations. The widest sphere that has been clearly related to El Tajín is that of the Classic Veracruz style, which Proskouriakoff (1954) defined through the use two motifs: the scroll and the raised double outline. The sphere's definition in terms of stylistic practices, as opposed to reconstituted ethnicities, means that Classic Veracruz continues to be a productive, although debated, category. Refinements to Proskouriakoff's initial definition of the sphere show that the particular scroll style used at Tajín is indicative of later developments in the style of the northern half of the central Gulf lowlands (Stark 1998). It is especially close to the work seen on palmas, an elite sculptural form that is also specifically associated with the northern portion of the Classic Veracruz style sphere.

With a stalemate on the question of ethnicity, and rather impressionistic methods of dating the monumental center, the next phase of research into Tajín ceramics, chronology, and ethnicity began in 1983 with the launching of the Proyecto Tajín. During this massive project, the largest by far to date, little interest was shown in the ethnicity of the city's residents, but the question of dating consumed a significant portion of the project's resources. Several researchers came to the conclusion that any settlement before the Epiclassic period (ca. AD 650-1000) had been rather small, and that the apogee of Tajín may have been as short as three centuries (Brüggemann 1993).

To explore the question of chronology further, Raesfeld (1990, 1992) excavated test pits in six of the ballcourts, obtaining a comparative sample of more than 3,500 sherds. All six ballcourts proved to have the same fill, and surface collections at others suggest that all were constructed in a very short time. Furthermore, ceramic types that had been used to distinguish a Late Classic and an Early Postclassic phase were mixed in all the ballcourts, suggesting that these types may not be chronologically diagnostic, a problem that Wilkerson had already touched upon in his work at Santa Luisa. At the same time, Brüggemann (1993) telescoped the history of the site to the time span between AD 850 and 1150, finding no basis either in the architecture or the ceramics for any building that García Payón attempted to date as earlier. Lira López, in her published dissertation on Tajín ceramics (1990), notes little chronological development at all in the ceramics, following the results of Brüggemann and Raesfeld. Both Brüggemann and Lira López place what appears to be the compressed apogee period in the ninth to twelfth centuries on the basis of a radiocarbon date.

Despite the problems with chronological control at the beginning and end of the sequence, the important work of the Proyecto Tajín on Tajín chronology focused researchers on the rather short period of Tajín's apogee and the Epiclassic connections during that time. In arguing these points, and especially the initial date of AD 850, the Proyecto workers chose to ignore the earlier regional work of Wilkerson (1972), which showed that apogee-period ceramics found outside the center could be dated to the period between 600-1100, with these dates anchored to a more substantial series of radiocarbon dates than that used by Brüggemann and Lira López in the center.

While the above information is crucial to situating the city of Tajín in space and time, the focus of this book is not the city as a whole, but the three programs of public sculpture erected at its center. Since all three of these programs have been known and studied for some time, any study of the iconography of Tajín comes with a certain set of interests and assumptions. As we will see, these assumptions, and the debates they have generated, often have a direct effect on how scholars view Tajín's place in the greater Mesoamerican world.

The Study of the Imagery

Ellen Spinden (1933) was the first scholar to write at length on the imagery of El Tajín, and to help make sense of its figures and symbols, she turned to current understandings of Aztec imagery. This was a natural strategy. Not only did the Aztecs leave a voluminous body of art that had already been studied seriously for more than half a century, but they were also the subject of the finest ethnohistorical materials in Mesoamerica in the body of work by Sahagún and others. In addition, the greatest iconographer of the nineteenth century, Eduard Seler, used these Aztec materials almost exclusively to construct the first wide-ranging and coherent view of Mesoamerican iconography. Thus by the late 1920s, when Spinden began her work at Tajín, there was a venerable tradition supporting the use of Aztec analogies in examining other Mesoamerican symbol systems.

Although she analyzed a wealth of Tajín sculpture using Aztec analogies, Spinden did not have access to a single complete sculptural program however, she did have access to four of the six monumental panels of the South Ballcourt. From these images, Spinden posited that the ballcourt sculptures depicted the initiation rites of a young warrior into a military cult with solar symbolism. Significant to all later scholarship were Spinden's (1933:256) identification of ballcourt sacrifice in the northeast panel (Fig. 3.8) and the association of this iconography with the Great Ballcourt of Chichén Itzá.

José García Payón, who followed Spinden and who for over three decades was the head archaeologist at El Tajín, was especially intrigued by the iconography of the South Ballcourt panels. On one level, García Payón largely accepted Spinden's hypothesis that the panels represent the initiation of a warrior. He introduced another layer of symbolism by identifying the South Ballcourt as a citlaltlachtli, or constellation ballcourt, and the actors as sky deities or impersonators. On both interpretive levels, he continued to use Central Mexican analogies initiated by Spinden. When he wrote his first major essay on the subject (García Payón 1959), an important part of the program remained unknown. Soon after that essay was published, García Payón found the two central panels of the South Ballcourt. He interpreted the panels as depicting a pulque rite due to the presence in both scenes of the maguey plant, from which the intoxicating beverage is made (García Payón 1963). He eventually expanded this hypothesis into a large part of his last major publication on the site (García Payón 1973b:31-57).

H. David Tuggle (1968) was the first to publish and interpret as a whole the extensive imagery found in the Mound of the Building Columns program. In this important article he identified the scenes as a series of rituals, most of which involved human sacrifice. He linked several of the key scenes with imagery found in the lower monumental center, thus being the first to note the iconographic coherence of the site as a whole. Following Caso (1953), he showed that the glyphs inserted into the carved scenes named the figures. Tuggle suggested that the most important individual, named "13 Rabbit," was a historical ruler at the site.

Michael Kampen (1972) was the first person to publish a systematic study of the site's iconography as a whole. His book, The Sculptures of El Tajín, Veracruz, Mexico , was by far the most important publication on the imagery up to that time. In it he illustrated the entire known corpus of sculpture with careful line drawings that have proved invaluable to all later researchers. His iconographic analyses were placed in a synthetic chapter on the subject and in the descriptions that accompanied the catalog of the sculptures. In both places he dropped the interpretations of Spinden and García Payón, by then embedded in the literature, and instead carefully noted the basic vocabulary and syntax of Tajín iconography. He then linked these patterns to basic themes such as ballcourt sacrifice. Kampen was especially wary of direct analogies with later Aztec imagery given the significant differences in the organization, location, and historical position of the two cultures. He found the wide-ranging comparative method introduced by Spinden to be too impressionistic and too reliant on simple correspondences between Mesoamerican systems. This critique, together with superior documentation of the site's sculptural corpus, made Kampen's book indispensable to Tajín studies.

The work of the Proyecto Tajín has continued Kampen's documentary work and has also proven invaluable for iconographers. The recent catalog of sculpture by Patricia Castillo Peña (1995) and the monograph on works in all media by Sara Ladrón de Guevara (1999) contain extensive collections of new material as well as more-detailed reconstructions of old sculptures and murals that formerly had been known only as disconnected fragments. The latter work also contains a considered analysis of the global worldview evident in Tajín iconography.

Arturo Pascual Soto (1990) further systematized many of Kampen's observations. Throughout his book on the site's imagery he treats the elements of Tajín iconography as if they were Maya hieroglyphs, and he goes so far as to borrow the notational system that Thompson (1962) used to describe the glyphs. Pascual Soto's main objective was to generate a chronology for the sculptures by noting the historical transformations in particular iconographic elements in order to date the monuments and identify workshops. This goal may be opposed to the narrative reading that drove the earlier analyses. Pascual Soto's close attention to iconographic detail and archaeological context allowed him to establish for the first time several important groups of sculpture, including a much clearer idea of the public sculpture in and around the Central Plaza (Pascual Soto 1990:173).

At the same time, Wilkerson (1980, 1984, 1991) was involved in exploration of the narrative content of the South Ballcourt program, initiated by Spinden and García Payón. Synthesizing the work of the two earlier researchers, he linked Spinden's hypothesis on the meaning of the corner panels as warrior initiation rites with García Payón's interpretation of the pulque ritual of the center panels. In Wilkerson's analysis, the corner panels show the rituals leading to ballcourt sacrifice, which then produces the "response of the gods" in the form of pulque. He also expands on García Payón's astral symbolism, which he links specifically with Venus. Taking up Tuggle's thesis on the position of 13 Rabbit in the Mound of the Building Columns, he argues that one of the more important scenes (Fig. 4.4B) records the affirmation of this ruler's power.

Karl Taube (1986, 1988) has reinterpreted several important Tajín images by placing them in their larger Mesoamerican context. He is the first to apply such a wide-ranging comparative method to the imagery of Tajín since Spinden's initial article. Most importantly, he identifies the central panels of the South Ballcourt as an example of the cosmogonic imagery found throughout Mesoamerica (Taube 1986:56-57), and a main scene in the Mound of the Building Columns as scaffold sacrifice (Taube 1988).

The most sustained attempt to place Tajín iconography in its Epiclassic Mesoamerican context is that of William Ringle (Ringle et al. 1998 Ringle 2004). His focus is not on El Tajín per se, but on the shared Feathered Serpent symbolism used by Epiclassic elite networks throughout Mesoamerica. Ringle is particularly interested in the link between Tajín imagery and that of Chichén Itzá in the Yucatan, a relation first remarked in Spinden's original Tajín article.

Although they do not specifically treat Tajín imagery, López Austin and López Luján (2000) provide an important complementary model for shared Epiclassic symbolism, derived from a close reading of later ethnohistoric sources as well as analogies with later political systems. They base their model on an exegesis of the language of Zuyuá, an arcane elite language used in Contact period Yucatan, but which these authors argue has deep and broad roots in Mesoamerica. Especially important for this study is the recognition that elites would associate themselves both with the local patron deity as well as the more universal Feathered Serpent, the latter usually conceived as a combination of a quetzal (Pharomachrus mocinno) and a rattlesnake (Crotalus nebo Sistrurus sp.). Like the Ringle model noted above, the Zuyuan model places Feathered Serpent imagery at the center of shared Epiclassic symbolism across the region, a theme we will explore as it pertains to Tajín. Both models attempt to explain the shared symbolism and the wide-ranging contacts of Epiclassic elites, two of the most pertinent and heretofore little understood aspects of Epiclassic elite art.

Both Epiclassic models play against a recent tradition of studying Tajín iconography that has steered away from analogies. To place Tajín in a Mesoamerican context, however, requires the judicious and frequent use of analogy. If the imagery of El Tajín is to be brought fully into the Mesoamerican fold, then the use of analogies with other Mesoamerican iconographic systems is the single most important issue in the study of Tajín's imagery. A major problem for any analogical argument is the lack of textual documentation on Tajín thought and religion. The major documents for the study of Tajín culture turn out to be the art and architecture themselves. This is the lot of the prehistorian, to be always searching for relevant documents but never finding anything so immediate as the art and other aspects of material culture that the people themselves produced. Everything else—including documents produced by later cultures, as is the case with later ethnohistoric writings from the area, as well as the contemporary Maya writing and the iconographic statements of related Epiclassic capitals—is at some remove from the matter at hand. How to connect these documents with the iconography of Tajín has been and continues to be a major problem in Classic Veracruz studies, and one we will explore in its specifics as we examine the imagery.

In sum, the best treatments of Tajín iconography have always involved close, intrinsic readings of the imagery combined with analogies from well-documented Mesoamerican iconographic traditions. In the scholarship on Tajín before 1960, these analogies were drawn almost exclusively from the Late Postclassic Aztec tradition. Later authors have criticized the use of iconographic analogies from a culture that was organized differently, lived in a significantly different ecosystem, and followed the apogee of Tajín culture by 500 years. This revision of the use of analogy in Tajín iconography follows a wider trend in which the appropriateness of the Late Postclassic Aztec analogy was questioned throughout Mesoamerican studies (Kubler 1967). The Late Postclassic analogy had its defenders (Nicholson 1971), but even these admitted that indiscriminate use of Aztec materials seen earlier was no longer tenable. Instead, recent analyses have focused on finding analogies that are more specifically suited to the Tajín context for structural and/or historical reasons. Particularly important to this study are approaches that focus on the Epiclassic context of the imagery.

“I find this book to be a superior piece of scholarship in every way.”
John Pohl, Peter Jay Sharp Curator and Lecturer in the Art of the Ancient Americas, Princeton University Art Museum


The Cumbre Tajín event

The Cumbre Tajin is an annual artistic and cultural festival which is held at the site in March. The Cumbre Tajin is considered to be an identity festival of the Totonacs, who are considered to be the guardians of El Tajín. Events include those traditional to the Totonac culture as well as modern arts and events from cultures from as far as Tibet. Some of the events include musical concerts, experiencing a temascal, theatrical events and visiting El Tajin at night, with a total over 5,000 activities. [8] Many of the cultural, craft and gastronomic events occur at the adjacent Parque Takilhsukut which just located just outside the archeological site. [57] In 2008, 160,000 attended the event which featured Fito Páez, Ximena Sariñana and Los Tigres del Norte. Thirty percent of the revenue the event generates goes toward scholarships for Totonaca youth. [8]

In 2009, the event added the Encuentro Internacional de Voladores (International Encounter of Voladores). For five days, voladores from various places perform at the poles erected at the site. The objective is not only to see the different costumes and styles of the groups but to share experiences about the fertility ritual. Voladores come from as far as San Luis Potosi and Guatemala. [8]

The Cumbre Tajín has been criticized for its emphasis on modern shows rather than on cultural events. One criticism is the illumination of pyramids at night without any kind of cultural historical instruction. The criticism is that it disrespects the site and the Totonac people. There are also fears that large numbers of visitors to the site for events such as concerts by names such as Alejandra Guzmán damage the site. [57] However, the Centro de Artes Indígenas de Veracruz states that it works very hard to preserve and promote Totonac culture through the event, sponsoring events such as traditional cooking, painting and the ritual of the Voladores. [58]


Veracruz A Mexican Gem.

Veracruz Mexico is a Historical place, where many indigenous groups built their empires. Te totonaco indigenous built El Tajin which is a Temple where represents the solar calendar, where sacrifices were made according to their culture now it is just ruins, where history is kept, an archaeological site, Many tourist go and see some history. In this both videos have explanations of cultural tourism, Art, beliefs, culture, archaeology, geography, traditions of indigenous and elements that shape their way of life. By about this specific indigenous group the totonacs, I am thrilled to say I plan to go and visit my self, going to a place that some how it has not lost their history its amazing specially if it has to do with ones roots, in this case my roots. Now it makes me wonder how many places in the world are actually hiding some archaeological history.

Vacation in Veracruz, Mexico Adventure and Cultural Tours.

http://www.DiscoverVeracruzTours.com This video was put together by the Mexican Tourism Board promoting the state of Veracruz.

Kategorie

Licence

El Tajin, Veracruz, Mexico Visita la piramides De los nichos.

El tajin many archaelogical totonaca site, with nice people, and what is amazing that some of those people still speak their totonaca language.

Kategorie

Licence


Most Amazing Aztec Pyramids near Mexico City & Cancun, Mexico

Once home to some of the largest and most powerful ancient civilizations, Mexiko has a plethora of captivating pyramids, each provide visitors a distinct glimpse into this regions rich past. While every ancient site site offers its own appeal, we’ve narrowed down a list of eight pyramids every traveler should try to see.

    Zona Arqueológica de Tulum: Tulum Beach Ruins

Where: Tulum, Quitana Roo, Mexico

The Tulum Archaeological Site features Mayan ruins perched on the edge of a sea cliff. The Zona Arqueológica de Tulum offers close access to the Cancun pyramids. After exploring these world re-owned ruins, you can visit Xplor, the newest eco theme park in the Mayan Riviera and zipline directly into a cenote (underground water cavern). After, cruise over to the beaches of Tulum, aptly named the best beaches in the Yucatan Peninsula. Tulum’s stretch of coastline consists of fancy resorts, vegan restaurants, health spas, yoga studios. Outdoor opportunities include scuba diving, snorkeling, kite surfing, mangrove tours, and swimming in cenotes.

Where: San Juan Teotihuacán, State of Mexico, Mexico

Ciudad Prehispánica de Teotihuacán is home to the most famous Mexico City pyramids. Discover the awe-inspiring Aztec pyramids at Teotihuacan, located 30 miles outside of Mexico City. Teotihuacán has two famous pyramids known as the Temple of the Sun and the Temple of the Moon. The two gigantic pyramids dominate the landscape. Check out the most known Aztec site in Mexico. A trip to Mexico would not be complete without visiting world-renowned Teotihuacán and climbing the Pyramid of the Sun.

Where: Tinum, Yucatan, Mexico

By far the most well known ancient Mayan ruins and Mexico pyramids, Chichen Itza is a popular day trip for travelers staying in Cancun and a well preserved ancient city. The main highlight of Chichén Itzá is the famous El Castillo pyramid, one of the New Seven Wonders of the World. The well preserved ancient city has other jaw-dropping structures such as the El Caracol observatory and the Temple of the Warriors. Historically, a major urban center of lowland Maya culture, Chitzen Itza houses numerous monuments of world importance and fame. As a center of historical significance since 1000 AD, Chichen Itza is home to the well-known monuments like the Great Ball Court, the Temple de Los Guerreros, and the Ossario pyramid. It is also the site of a unique natural sinkhole called the Sacred Cenote, which was used as a human sacrifice site. A large quantity of priceless archeological artifacts and human remains have been unearthed at Chichén Itzá. The stone-stepped pyramid of El Castillo lives up to its world fame. The grand structure of El Castillo was dedicated as a place of worship to the Maya feathered serpent god Kukulkan.

Where: Adolfo López Mateos, Chiapas, Mexico

The Temple of Inscriptions is the largest stepped-pyramid at Palenque and resting place of Lord Pakal. This Mexico pyramid has built as a funerary monument of an important Mayan leader. The Temple of Inscriptions records approximately 180 years of the ancient city's history. This famed archaeological site is located a nine hour drive from Cancun and a great day trip to add to your Mexico Tour.

Where: San Andrés Cholula, Puebla, Mexico

The Great Pyramid of Cholula, also known as Tlachihualtepetl, is part of a huge network of pyramids near Mexico City. The Zona Arqueológica de Cholula is around two hours away from Mexico City. Located in Cholula, Puebla, Mexico, The Great Pyramid of Cholula is the largest archaeological site of a pyramid in Central America and the largest pyramid known to exist in the world today.

Where: El Tajin, Veracruz, Mexico

El Tajin was one of the most important ancient cities of Mesoamerica. The ancient city flourished from 600 – 1200 AD, inhabited by people from diverse parts of Mexiko. The impressive Aztec pyramids and monuments of El Tajin include the Pyramid of the Niches, Building 5 (also a pyramid) and other pyramid-shaped temples. El Tajin is around four hours away from Mexico City, located near the beach town and adventure hub of Veracruz.

Where: Campeche, Mexico

Calakmul was one of the largest and most powerful ancient cities uncovered in the Mayan lowlands. Calakmul was a major Mayan power hub within the Yucatán Peninsula of southern Mexico. Structure II is a district landmark of the famous Calakmul pyramids in Mexiko. This colossal ruin stands at more than 148 ft in height, making it one of the tallest of the Mayan pyramids in Mexico.

Where: Monte Carmelo, Quintana Roo, Mexico

The ancient Mayan city of Coba built around two lagoons is driving distance from Cancun. The adventurous and hidden Coba ruins encompass gorgeous jungle scenery and climbable temples. Bikes are available for rent so visitors can explore the large ancient city with ease. The renowned Coba ruins are the site of the largest network of stone causeways and roads in the ancient Mayan world. The Coba structures show influences from ancient Teotihuacan architecture, evidence that inhabitants had contact with Central Mexico. Steep steps lead up to the top of the Nohoch Mul pyramid, which reaches over one hundred and thirty feet tall. The Nohoch Mul Pyramid is the tallest Mayan pyramid on the Yucatan Peninsula. Coba’s Ancient Nohoch Mul Pyramid is open to the public if visitors wish to climb the one hundred and thirty steps. The pyramid in Mexico is a popular tourist destination, but the site is not overrun with tourists, so visitors experience the untouched feel of the ancient Mayan world.

Where: Ek Balam, Yucatan, Mexico

Ek Balam se skládá z několika chrámů, dvou paláců a velké pyramidy El Torre, která se nachází ve středu starobylého místa. Uhnízděné v džungli státu Yucatan, jsou tyto lezitelné stavby asi dvě hodiny západně od Cancúnu. Lokalita Ek Balam má několik velkých staveb včetně vysoké hlavní pyramidy El Torre, zdobené krásně zachovanými řezbami. Tyto cancúnské pyramidy jsou skvělým způsobem, jak zažít starodávnou mayskou kulturu bez davů.

Kde: Campeche, Mexiko

Styl a vlastnosti Edzné z něj činí starobylé město, které si turisté brzy přejí navštívit, než se stane světoznámým. Tyto majestátní mayské ruiny jsou vzdáleny asi pět hodin jízdy od Cancúnu. Edzna je nejlépe známá pro svou Velkou pyramidu v Edzně, strukturu pěti úrovní, která zřetelně kombinuje pyramidu s palácem. Nákupní centrum Great Plaza a míčové hřiště zahrnují významná a fotogenická místa v ruinách. Vzhledem k samotě tohoto skrytého drahokamu je zkoumání ruin Edzny srovnatelné s Hiramem Bingmanem, který hledá ztracené incké pyramidy v Machu Picchu v Jižní Americe.

Je jasné že Mexiko má množství historicky a kulturně převládajících pyramid k návštěvě. Každý web má pro návštěvníky své vlastní jedinečné nabídky, které se mohou při pokusu o určení, které z nich „musíte vidět“ při dalším dobrodružství, zdát zdrcující. Naštěstí jsme tu proto, abychom pomohli. Tady v Global Basecamps se specializujeme na vytváření vlastních výletů, které splňují všechny vaše cestovní cíle. Kontaktujte nás a začneme plánovat vaše turné po Mexiku dnes!

Pro nezávislé cestovatele, kteří hledají autentické zážitky, je Global Basecamps specializovaná cestovní kancelář, která poskytuje jedinečný přístup do destinací po celém světě.


Podívejte se na video: Ruta Tajín. Un mundo por descubrir (Červen 2022).


Komentáře:

  1. Austyn

    O tom jsem ještě neslyšel

  2. Shagore

    Určitě má pravdu

  3. Arashirr

    Je to prostě nádherný nápad

  4. Tyndareus

    Myslím, že se mýlí. Napište mi v PM.

  5. Cassidy

    I wanted to talk to you.



Napište zprávu